Šílenství se zónou jedna. Drama na trase Letná–Břevnov

Už několik let jsem spokojeným majitelem tzv. Lítačky. Tedy elektronické jízdenky, díky které vstupuji do prostředků pražské hromadné dopravy bez pocitů tísně, jež mě provázela v rebelských letech, kdy jsem bojoval se systémem tím, že jsem občas jel několik stanic bez označené jízdenky.

Před časem jsem přešel z čipové karty (několikrát jsem ji ztratil) na mobilní aplikaci, ne že bych byl sám schopen si ji do mobilu aplikovat, ale nabídl mi to pracovník Dopravních podniků, když jsem si byl naposledy kupovat roční kupon. Ten pracovník mi popřál mnoho zdaru a pak mi řekl, že příště už si mohu koupit kupon sám, že to je jednoduché a jde to prostřednictvím té aplikace.

Trochu jsem o tom zapochyboval, ale opravdu, když kupon vypršel, vzal jsem do ruky mobil a několika, jak jsem překvapeně zjistil, jednoduchými úkony si kupon zakoupil. Aplikace, či jak tomu říct, mi nabízela několik druhů: měsíční, čtvrtletní, 10měsíční a roční. Já si vybral ten 10měsíční, neboť jsem škrt a tohle se mi zdálo jako takové rozumné řešení, bůhvíco bude za rok. Stálo to něco přes tři tisíce, vše se zdálo jednoduché a prosté a já by sám se sebou spokojený.