Podnikatelé daně neřeší, chtějí vize. Vyhrát znovu volby je reálné, říká Decroix z ODS
PODCAST
Poslankyně a místopředsedkyně ODS Eva Decroix v rozhovoru pro Echo Pavla Štrunce: „Podnikatelé neříkají, že mají problém platit daně, ale chtějí vidět, že stát nabízí ekonomickou vizi a funguje odpovědně." Podle ní jsou pro podnikatele důležitější jiné faktory než samotná výše daní: „Podnikatelé neřeší dva procentní body u daně z příjmů, ale zajímá je, zda máme strategii na změnu průmyslu, jak funguje pracovní trh, a zda je dostatečné propojení průmyslu se vzděláváním.“
Kritizovala však způsob, jakým se v médiích o ekonomice diskutuje. Diskuze se prý vždycky zcvrkne na to, jestli se daně zvýšily, nebo ne, ale mnohem důležitější je, jak celá ekonomika funguje. Na otázku, zda podnikatelé chtějí menší stát a rychlejší snižování schodků, odpověděla jednoznačně: „Ano, podnikatelé chtějí odpovědný stát a říkají nám, že bychom měli konsolidovat ještě více". Decroix zdůraznila, že si vláda klade za cíl stabilitu, ekonomický růst a jasné geopolitické směřování České republiky. Kritizovala populismus a vymezila se vůči politice Andreje Babiše, kterou označila za „hru na strach“.
V rozhovoru z úst poslankyně zazněla i kritika Andreje Babiše a jeho přístupu k politice. „Jeho politika je postavená na vyvolávání strachu,“ řekla Decroix a zdůraznila, že volby budou o tom, zda Česko zůstane na Západě. „Patříme na Západ, ne na Východ. To není vyvolávání strachu, ale základní hodnota České republiky." Zmínila nebezpečí populismu a extremismu v evropské politice: „Vidíme, jak se mění nálady v Evropě. Tradiční strany musí reagovat na konkrétní potřeby lidí, jinak dávají prostor radikálům.“
Eva Decroix se v rozhovoru vyjádřila k tématu matek v politice v reakci na oznámení poslankyň Marie Jílkové z KDU-ČSL a její kolegyně z TOP 09, že nebudou znovu kandidovat, protože poslanecká práce není slučitelná s rodinným životem. Decroix k tomu řekla: „Ano, práce ve sněmovně je náročná, ale do politiky jsme šli dobrovolně. Politika nikdy nebude procházka růžovým sadem, ale to neznamená, že ji máme podkopávat tím, že budeme říkat, jak je neefektivní.“
Zmínila také, že se kvůli požadavkům některých poslankyň měnil harmonogram sněmovny tak, aby více vyhovoval rodičům se střídavou péčí, a práce ve sněmovně je nyní časově ještě náročnější. „Zdravotní sestra, která chodí na dvanáctihodinové směny, to také nemá jednoduché. Spousta profesí není slučitelná s rodinným životem, ale musíme hledat způsoby, jak to zvládnout.“
Kritizovala také způsob, jakým některé političky komunikují svou nespokojenost s fungováním sněmovny: „Mně se nelíbí, když někdo chodí do médií a říká, že sněmovna nefunguje. Pokud si myslím, že je něco špatně, mám dělat všechno pro to, abych to změnila. Říkat voličům, že je všechno na nic, jen podkopává důvěru lidí v politiku.“ Decroix tak dala najevo, že chápe složitost skloubení politiky a rodinného života, ale zároveň si myslí, že politická práce s sebou nese určité oběti, které je nutné přijmout.
