„Překvapilo mě množství konspiračních teorií kolem StarDance“

S Evou Adamczykovou jsme se sešli dva dny před finále nejsledovanější televizní relace StarDance. Měla napilno, ještě nebylo jasné, jak soutěž skončí (umístila se v ní nakonec na druhém místě). Měli jsme na sebe chvíli, chystala se zrovna na jednu ze svých posledních tanečních generálek, ale stihli jsme si toho nakonec hodně říct: především o koních. Ale i o jiných tématech. Ovšem to, že zbýval pouhý týden do vánočních svátků, jsme v tu chvíli neměli na mysli ani jeden.

Snažím se v rozhovorech obvykle vymyslet něco, na co se zpovídaných ještě nikdo nezeptal.

To je u mě možná nemožné, protože já sama nevím, na co bych se po patnácti letech rozhovorů sama sebe ještě ptala.

Tak to zkusme, protože na něco jsem přišel: s vaší generací se u nás některým zimním sportům, jako je právě snowboarding, začalo dařit. Ale jiné sporty, které si pamatuji z dětství, ustoupily do pozadí – třeba skoky na lyžích. Vy ráda zkoušíte všechno, skákala jste někdy na lyžích?

Nikdy. Zaprvé se skoky u nás pěstují v Libereckém kraji, v Lomnici nad Popelkou a v Liberci, zatímco u nás ve Vrchlabí sice skokanské můstky kdysi byly, taťka mi vyprávěl, že je ještě zažil, když se naši do města v sedmdesátých letech přistěhovali, ale já si je už nepamatuju. Takže ke skokům jsem se nikdy nedostala, ale ani mě to nelákalo. U nás jsme prostě měli sjezdovky.

No vidíte a já jsem si říkal, že právě skákání by vás svým adrenalinem mohlo bavit.

Možná kdybych ho chytila dřív, ale mám pocit, že holky, které začaly skákat, jsou třeba o deset let mladší než já – za mě, když jsem byla ve škole, snad holky ještě neskákaly. Ale stejně mám pocit, že bych se bála. Mně to přijde fakt jako šílenství: rozjedete se stokilometrovou rychlostí z kopce a pak skočíte po hlavě dolů a snažíte se u toho lehnout si na lyže. Já nejsem takový kaskadér, možná se to zdá, ale jsem na sebe docela opatrná.

Říkáte stovkou, ale vždyť na snowboardu jezdíte… šedesátkou? Osmdesátkou?

Ano, dokonce i stovkou, ale to spíš na sjezdovce. Abyste mi rozuměl, nechci urazit skokany, ale pro mě je pohyb při tomhle sportu docela krátký: jedete z kopce, skočíte, dojedete. Kdežto u snowboardu jde hlavně o radost z jízdy. Ale fakt to nemůžu porovnávat, protože jsem nikdy neskákala a asi už nikdy nebudu. Na snowboardu je pro mě podstatné, že se jím můžete bavit, i když nesoutěžíte. Jezdit v trati je super, baví mě to, ale když napadne sníh, jdeme všichni na freeride. Se skokanskými lyžemi reálně nemůžete dělat nic jiného než skákat, ale se snowboardem se můžete bavit pořád: je totiž variabilní a primárně nevznikl kvůli soutěžení a porovnání, ale pro zábavu. I když to asi každý sport. Takže primárně, když napadne sníh, jsme na tom na kopci všichni stejně, profíci i amatéři – chceme si užít freeride, nic jiného nás nezajímá.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.