„Česká protivzdušná obrana? Až poletí raketa, lehněte patami k výbuchu“

Chování amerického prezidenta Donalda Trumpa v posledních týdnech znejistilo jeho evropské spojence v tom, zda se mohou nadále spoléhat na vojenskou pomoc Spojených států, což podnítilo debaty o evropském zbrojení. V tomto rámci premiér Petr Fiala ohlásil plán zvýšit výdaje na obranu na tři procenta HDP do roku 2030. O tom, co přesně takový požadavek zbrojení v českém kontextu znamená, v Salonu Echa debatovali bývalý náměstek ministra obrany a exvelvyslanec při NATO, nynější ředitel Aspen Institute Central Europe Jakub Landovský, bezpečnostní expert Milan Mikulecký a Vojtěch Bahenský z Institutu politologických studií FSV UK.

Odhlédněme pro začátek od reálných omezení. Pokud by Česko mělo mít armádu, která ho sama o sobě ubrání před vnějším nepřítelem, jak by měla vypadat?

Mikulecký: Armáda České republiky nikdy nebude mít schopnost samostatně ubránit území Česka, pokud se nám nepodaří získat třeba Hvězdu smrti (téměř dokonalá zbraň z filmové série Star Wars – pozn. red.) nebo něco podobného. Na to, jaká by měla být česká armáda, by měli dát odpověď v první řadě politici. V normálních demokratických zemích, kde jsou příčetní politici, to funguje tak, že oni na základě informací od služeb a expertů na bezpečnostní prostředí vyhodnotí, jaké jsou bezpečnostní hrozby. Z toho vzniknou nějaké koncepční materiály. A na základě těch koncepčních materiálů jim vojáci dají něco, čemu se říká vojenské doporučení. To vojenské doporučení říká: Fajn, vy jste nám řekli, že hrozby, které jsou reálné a kterých se bojíte nejvíc, jsou tyhle a tyhle. A my na to potřebujeme tohle a tohle. To znamená nějakou nemovitou infrastrukturu, potřebujeme na to nějaké zbraňové systémy a potřebujeme na to takovýto počet lidí. Potom, v příčetné zemi s příčetnými politiky, oni řeknou: Bude to stát tolik a tolik, na to je třeba získat tolik a tolik peněz, bude to stát takové a takové penzum času. A potom všichni společně na tom začnou pracovat. V zemích, kde to takhle nefunguje, přijde vojenské doporučení, ale politici řeknou: No jo, ale tento zbraňový systém nestihneme koupit v současném volebním období a už se s ním bude fotit někdo jiný než my. My radši koupíme něco jiného.

Bahenský: Já bych zdůraznil, že obranné plánování neprobíhá na nějaký hypotetický scénář. Chceme ubránit české území proti komu? Slovákům? Očekáváme další německou invazi? To znamená, že tady se musíme bavit o tom, jaké jsou hrozby. A my se v 99 procentech případů budeme bránit jako EU nebo NATO, nebo v nejhorším případě jako nějaká koalice ochotných na východním křídle. A to znamená, že my tu armádu musíme koncipovat tak, aby mohla naplnit své úkoly a přispět svým dílem do společné mise. Ještě bych doplnil jednu věc – politické ambice. Není to jen o hrozbách, ale od politiků potřebujeme slyšet, jaká je ambice České republiky. Chceme se ubránit Rusku společně s Polskem? Vsadíme na to, že EU vydrží pospolu a bude fungovat evropská obrana a článek Lisabonské smlouvy o společné obraně? Tam je to politické zadání. To znamená, že já bych tu otázku nepokládal takto hypoteticky.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.