Americké úniky informací. Proč je třeba tvrdě trestat zrádce
KOMENTÁŘ
Pokud je příběh úniku tajných informací pravdivý a nestali jsme se obětí nějakého vtipu, ukazuje na několik problémů dnešního světa, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Shutterstock
1
Senátoři ANO předložili tento týden horní parlamentní komoře stejný návrh na zmrazení platů ústavních činitelů, který ve Sněmovně předložil předseda hnutí ...
Tajné americké materiály, které několik týdnů kolovaly po internetu, až se před pár dny propracovaly na přední stránky novin, vyvolaly rozsáhlou paniku, ale také zmatení. Některé zveřejněné dokumenty odhalovaly opravdu závažné informace, například že Ukrajině dochází munice do protileteckých systémů či že Američané nevěří v úspěch ukrajinské protiofenzivy, ale také například to, že izraelská tajná služba Mosad pomáhala organizovat protivládní protesty. Deník The Washington Post ve středu oznámil, že zná identitu člověka, který dokumenty zveřejnil. Pokud se nemýlí, únik je výsledkem téměř dokonalého propojení několika problémů tížících dnešní Západ.
O identitě „špiona“ se divoce spekulovalo. Nahrávala tomu podivnost dokumentů. Některé se objevily upravené tak, aby ukazovaly válku na Ukrajině pro Rusko v lepším světle. Američané přiznali, že jsou pravé. Jejich spojenci to ale vytrvale rozporují. Izrael tvrdí, že není nic pravdivého na tom, že Mosad se plete do protivládních protestů. Jižní Korea oznámila, že velké části materiálu ohledně jejích dodávek zbraní Ukrajině jsou falešné. Podle Ukrajinců se jedná o mix pravých a falešných dokumentů.
Kolovalo tak několik teorií. Mohlo se jednat o americkou dezinformační kampaň s cílem zmást Rusy před ukrajinskou ofenzivou. Nebo naopak šlo o ruskou dezinformační kampaň s cílem rozložit důvěru mezi spojenci a podkopat podporu Ukrajiny. Třeba to zveřejnily proruské elementy uvnitř americké administrativy, aby ukázaly, že ukrajinský boj je marný. Stejně tak se mohlo jednat o akci proukrajinských Američanů, kteří chtěli poukázat na to, že Bidenova vláda nedělá pro Ukrajinu dostatek.
Taktéž nepanovala shoda na tom, jak únik ovlivní konflikt na Ukrajině. Znamená to, že ukrajinská ofenziva je nyní zdiskreditovaná a musí se naplánovat celá znovu? Nebo naopak vliv na situaci na bojišti je minimální, protože informace jsou zastaralé a válka se neustále vyvíjí? Koneckonců, i když znáte plány nepřítele, ještě to neznamená zaručený úspěch. Příkladem může být bitva o Krétu za druhé světové války, kdy Britové získali kompletní německé plány, a stejně prohráli.
Podle The Washington Post se nejednalo o dezinformace ani úspěšnou špionážní operaci nepřátelské mocnosti. Jde v podstatě o klukovinu, kdy se vůdce uzavřené skupiny snažil chlubit před svými mladšími kamarády.
Tím, kdo dokumenty vypustil, je prý mladý muž, kterého The Washington Post označuje pouze jako OG. Je mu zhruba kolem dvaceti až pětadvaceti lety, je charismatický a miluje zbraně. OG byl neoficiálním lídrem malé skupiny zhruba dvou tuctů chlapců, které pojí zájem o zbraně a počítačové hry. Sdružovali se na Discordu, komunikační platformě oblíbené především mezi hráči videoher.
OG určoval, kdo bude mít ke skupině přístup, a zbytek k němu vzhlížel. Svým nohsledům vyjevil, že pracuje na vojenské základně a má přístup k tajným materiálům. Ty začal zveřejňovat v discordové skupině. Evidentně očekával obdiv zbytku. Podle členů skupiny, se kterými mluvili reportéři Washington Postu, byl OG naštvaný, když ostatní nekomentovali a neobdivovali jím vynášené informace a raději se bavili o videích na YouTube. Zároveň tvrdil, že je chce ochránit tím, že jim ukáže, jak svět doopravdy funguje.
OG tvrdil, že ve válce na Ukrajině nestraní nikomu. Měl ale mizerné mínění o americké vládě. Mluvil prý o tom, že Spojené státy, zvláště bezpečnostní složky a zpravodajské služby, jsou zlověstné síly, které utlačují své občany a udržují je v nevědomosti.
Přestože OG upozorňoval, že dokumenty nesmí opustit jejich discordovou skupinu, nevyhnutelně se tak stalo. Její součástí prý byli i lidé z „východní Evropy“, včetně Rusů a Ukrajinců. Dokumenty se začaly objevovat v jiných discordových skupinách a následně jinde na internetu. Jestli je vynesli Rusové či Ukrajinci s cílem pomoci své straně, nebo prostě se někdo chtěl pochlubit znalostí tajemství, není jasné. Když o úniku informovaly The New York Times, OG oznámil, že se musí ukrýt, a discordovou skupinu zrušil.
Pokud je příběh pravdivý a Washington Post se nestal obětí nějakého vtipu, ukazuje na několik problémů dnešního světa.
Zaprvé na těžkou situaci dnešních osamělých chlapců a mladých mužů. Z článku Washington Postu vyplývá, že se v podstatě jednalo o skupinku loserů, kteří se navzájem našli na internetu. OG obdivovali, jelikož se zdálo, že je jeden z mála, kdo něco dokázal. OG se zase evidentně vyžíval v ovládání skupinky nekritických obdivovatelů. Pouta posílila pandemie, kdy se přerval kontakt s jejich kamarády v reálném světě. V OG ostatní hledali vzor. Pro Washington Post ho popsali jako „strýce“, nebo dokonce „otcovskou figuru“. Hájí ho, že nic špatného neudělal. Nakazil je svým temným viděním světa. Svým způsobem je tak únik důsledkem krize mužství na Západě.
Zároveň se ale jedná o zásadní bezpečnostní díru v amerických zpravodajských službách. Asi nejméně pravděpodobná část příběhu je, že někdo takto mladý a evidentně na začátku své kariéry by měl přístup k takto tajným informacím, a dokonce by si je mohl nosit domů, některé dokumenty byly vyfoceny na posteli. Experti oslovení deníkem Washington Post ale přiznávají, že je to možné. Je to důsledek přílišné korekce po 11. září.
Tehdy se zjistilo, že pokud by jednotlivé americké tajné služby spolu komunikovaly a sdílely informace, teroristickému útoku by se dalo zabránit. Americká vláda přijala razantní opatření, aby donutila jednotlivé agentury spolupracovat. Tím se však značně rozšířil počet lidí, kteří mají k těmto informacím přístup, a vzrostla pravděpodobnost úniků.
Nejznámější vynašeči amerických tajností jsou Edward Snowden a Bradley Manning, nyní známý jako Chelsea Manningová. Ani jeden z nich nebyl obzvláště vysoce postavený, přesto zveřejnili tisíce tajných dokumentů. Navíc Manning i Snowden byli všeobecně považováni za neohrožené whistleblowery, kteří vynesli na světlo americké hříchy. Bylo s nimi jednáno jako s hrdiny, a ne se zrádci, kterými doopravdy jsou.
Pokud nebyl Snowden ruským agentem vždy, tak je jím určitě nyní. Uprchl před spravedlností do Ruska, kde za azyl a později i za občanství jistě musel nějak zaplatit. Zdá se, že jeho statusem ale otřásla teprve válka na Ukrajině, kdy jinak Ameriku kritizující Snowden najednou na Twitteru ztichl.
Manning(ová) dostal(a) 35 let vězení, odseděl(a) si sedm, poté ho/ji Barack Obama udělil milost. Dnes je za transikonu.
Souvisí s tím i těmito kauzami vytvořené přesvědčení, že vláda nemá na tajnosti právo, vše by se mělo odehrávat veřejně. Představa, že některé věci je lepší neventilovat na veřejnosti, že existují legitimní důvody pro utajení, v určitých kruzích není módní. Dříve se jednalo o antiamerické levičáky, jako je třeba Julian Assange nebo novinář Glenn Greenwald, kteří na předchozím zveřejňování dokumentů spolupracovali. V poslední době to ale začala přijímat i paranoidní pravice, ke které OG nejspíše patřil.
Jeden z jeho následovníků prohlásil, že je dobře, že se dokumenty zveřejnily, jelikož veřejnost má právo vědět, za co tajné služby utrácí jejich daně.
Současný průšvih je tak důsledkem krize mužství, špatně nastavených bezpečnostních pravidel a glorifikace zrádců.
(V podvečer českého času FBI zadržela v souvislosti s úniky Jacka Teixeiru, 21letého příslušníka zpravodajského oddělení letecké národní gardy v Massachusetts, což se zdá potvrzovat informace Washington Postu.)
00:08
