Hledání třetí ponožky. Je demence budoucnost stárnoucího světa?

Syn pomáhá starému otci při oblékání. Podává mu ponožky. „Ale kde je třetí?“ podivuje se otec. Scéna pochází z knihy Starý král ve vyhnanství od rakouského spisovatele Arna Geigera. Autor v knize popisuje péči o svého dementního otce. Třetí ponožka je jedna z výzev, před niž stárnoucí rodiče své děti skutečně mohou stavět. Situaci lze vyřešit dvěma způsoby. Na otce můžeme štěknout: „Máš snad tři nohy?“ Alternativou je začít s tátou chybějící ponožku opravdu hledat.

Podle přední švýcarské lékařky a autorky klasických studií věnovaných různým typům demence Irene Bopp-Kistlerové neexistuje správná reakce. Na straně jedné je fakt, že dementní lidé mnohdy trpí spíš nervozitou svých blízkých než vlastními nedostatky, které si sami nemusejí uvědomovat. Empatie je namístě. Na otce by nikdo neměl štěkat, že snad nemá tři chodidla.

Z druhé strany je netrpělivost svědectvím toho, že tátu dosud řadíme mezi lidi, na které má smysl vyjet. Znamená to, že je ještě schopen rozumné úvahy. Vydat se hledat třetí ponožku působí mile, ale člověka tím možná odepisujeme. Nebýt vůči druhému kritický není kompliment. Nebo je? I před tuto otázku nás tato nemoc staví: Víme, co znamená brát vážně člověka s demencí?

Celý esej můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.