A přece připlouvají

KOMENTÁŘ

A přece připlouvají
Co se masové migrace z rozvojového světa týče, málokde v Evropě se na ni dnes vysloveně těší. Už i ve Švédsku byste původní „vítací“ nadšení našli jen sporadicky, píše Marian Kechlibar Foto: Sea Watch
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Jistý Ital, na kterého se dnes vzpomíná jako na jednoho ze zakladatelů moderní astronomie, prý poté, co byl před inkvizičním soudem donucen odvolat svoje učení, na závěr poznamenal: „Eppur si muove.“ („A přece se pohybuje“; tradiční český překlad „A přece se točí“ je poněkud zavádějící.) Míněna byla Země kolem Slunce, což byl právě ten fakt, který jeho žalobcům a soudcům vadil.

Historka se nejspíš nezakládá na pravdě, protože ani veliký Galileo Galilei pravděpodobně neměl odvahu na to, dráždit tak mocného nepřítele; i když mu tou dobou bylo skoro sedmdesát, stejně se člověku nechce přijít o hrdlo jen kvůli pár vteřinám slávy. Pokud tu slavnou větu vůbec řekl, stalo se tak někde bezpečně mimo doslech inkvizitorů, až v domácím vězení. Ale příběh, i když patrně přikrášlený, je nadčasový. Na světě je spousta faktů, které nezmizí jen proto, že je někdo nechce slyšet. A absence diskuse na tom nic nemění.

 

Jedním z takových faktů, ke kterému vedeme zcela nedostatečnou diskusi, je chronická migrační krize na jižních a východních hranicích Evropy. Veškerou pozornost od ní odlákala válka na Ukrajině, což je pochopitelné. Ale jedním z dalších důvodů může být skutečnost, že řada evropských pravicových stran (byť zdaleka ne všechny) měla až moc vřelé vztahy s Putinem; tím pádem je dnes každé téma, kterému se tyto strany věnovaly, v mainstreamových kruzích ještě více „schmutzig“ než obvykle. Ale stejně jako Země obíhá kolem Slunce, noví a noví zájemci o pobyt v Evropě stále připlouvají, ať už se toto téma řeší v médiích, nebo ne. A právě Itálie, rodná země Galilea Galileiho, je vzhledem ke své blízkosti afrického pobřeží takříkajíc „na ráně“.

Co se masové migrace z rozvojového světa týče, málokde v Evropě se na ni dnes vysloveně těší. Už i ve Švédsku byste původní „vítací“ nadšení našli jen sporadicky a státy jako Dánsko a právě Itálie, kde to nadšení nikdy nebylo velké (bylo-li vůbec), se posunuly k ještě větší skepsi. V nedávných italských volbách výrazně zvítězila strana Bratři Itálie, v jejímž programu hrálo přiškrcení migračních toků přes moře velmi prominentní roli. A že jsou to velké toky; jen během roku 2022 se v Itálii vylodilo přes 100 000 migrantů, tedy více než polovina počtu, který byl zaznamenán v rekordním roce 2016.

První opatření však zároveň ukazují, na jak obtížném právním poli se nová italská premiérka Meloniová pohybuje. Ani její vláda, která má na migraci z Afriky celkem jednoznačný názor, si netroufá úplně uzavřít přístavy lodím (převážně německých) neziskovek, které pendlují mezi africkým pobřežím a Sicílií jako neformální taxi. Maximální omezení, které zatím zavedla, je nutnost zamířit do přístavu hned poté, co naloží první „cestující“, a nevysbírat těch pašeráckých lodí třeba pět za sebou. I tomu se budou neziskovky právně bránit, protože logistika jejich provozu by se stala daleko finančně a časově náročnější.

Bohužel mohou uspět, protože stávající legislativa, zejména pak mezinárodní smlouvy o azylu, si o tento typ systematického zneužívání vysloveně říká. Soudy musejí rozhodovat podle práva a současné právo regulující azyl je postaveno na značně idealistických smlouvách uzavřených po druhé světové válce, které vůbec nereflektují současné poměry; ani skutečnost, že na světě je čtyřikrát více lidí než tehdy, ani to, že většina tohoto populačního boomu se odehrála v chudých státech, ani to, že evropské sociální státy musejí z pohledu běžného Afričana připomínat ráj; ani na to, že letenka přes půl světa dnes vyjde celkem levně. (Ze severní Afriky se do Itálie plaví mj. dost Bangladéšanů, příslušníků národa, který žije o několik časových pásem dále. Vzhledem k ekonomickému růstu Bangladéše v poslední době si tu cestu mohou dovolit.)

Je velká škoda, že uplynulé české předsednictví EU se tomuto tématu nevěnovalo. Toto kyselé jablko je potřeba nakousnout; bude to muset udělat někdo odvážnější nebo snad realističtější než Fialova vláda. Protože ať se o tom mluví, nebo ne: a přece připlouvají.

 
×

Podobné články