Volvo xc90. Pořád ve formě

Ačkoli je Volvo XC90 na trhu už osm let, stále nabízí skvělé svezení, tím spíš v poladěné verzi B6 Polestar Engineered. Stejně jako u některých jiných modelů z portfolia se Volvu povedlo i u XC90 navrhnout takové auto, které bez ztráty květinky v pohodě přečká na trhu dekádu jen s minimem kosmetických úprav. Velké pětimetrové SUV je oblíbeným rodinným vozem, který si kvalitou i jízdním zážitkem nezadá s ostatními produkty prémiového segmentu, na rozdíl od nich však těží z dlouhodobě budované skandinávské image, díky které působí umírněněji a pro okolí akceptovatelněji. Ve skutečnosti jde o velké luxusní auto s cenou, která se v základu blíží dvěma milionům a v případě testované verze dosáhla skoro až 2,5 milionu.

Po několika kilometrech za volantem je ale snadné pochopit, co zákazníky k Volvu XC90 přivádí. Tohle SUV totiž skutečně špičkově prolíná hned několik důležitých oblastí a v jejich průsečíku stojí velmi silný produkt. Volvo XC90 nabízí komfortní svezení, zvládne i svižnější jízdu, uvnitř je luxusní i prostorné a praktické a disponuje opravdu širokou paletou bezpečnostních a asistenčních systémů, které jsou precizně odladěny tak, že mě během testování nikterak nerušily ani neomezovaly. Bezesporu bychom v uvedených jednotlivostech našli u konkurence lepší modely, ale takový výsledný mix už by se hledal těžko.

Díky příplatkovému (64 200 Kč) adaptivnímu podvozku je jízda zejména v režimu Komfort velmi příjemná, bez rázů a zejména překvapivě tichá. Při klidné vyrovnané jízdě si připadáte jako v jiném světě, kde se všechny vaše starosti smrskly na otázku, jakým dřevem si večer zatopíte v krbu v chatě u jezera. Je to však právě specifikace B6 Polestar Engineered, která umí tohle 2,2 tuny těžké monstrum i docela rozhýbat. Už je to pár let, kdy Volvo pustilo spalovací motory s víc než čtyřmi válci k vodě a vrhlo se na optimalizaci čtyřválcových pohonných jednotek. A tak máme pod kapotou čtyřválcový mild-hybridní dvoulitr, který disponuje jak turbem, tak kompresorem. Výsledkem je 300 koní (220 kW), jejichž stádo lze díky aktivaci jízdního režimu Polestar po dobu dvaceti sekund zvýšit až na 321 koní (236 kW), což je dost na to, aby auto zrychlilo na stovku za solidních 6,7 sekundy. Maximální rychlost je omezena (jako u všech nových vozů Volvo) na 180 km/h, což může brát jako nevýhodu snad jen někdo, kdo tráví hodně času na německých dálnicích, neboť v českých reáliích je tato nejvyšší rychlost dostatečná.

Ve zmíněném ostrém režimu dojde rovněž ke snížení světlé výšky vozu o 20 mm a podvozek přitvrdí. Výkon je tedy pro svižnější jízdu dostatečný, jakkoli je patrné, že čtyřválec má občas plné ruce práce a i osmistupňový automat hledá ve vyšších rychlostech ten optimální „kvalt“ častěji, než by tomu bylo u objemnějšího motoru. Na druhé straně však stojí jako pozitivní výsledek rozumná spotřeba. S autem lze jezdit mezi 8 a 9 litry na 100 km, což není špatné, reálný dojezd je i díky 71litrové nádrži mezi 700 a 800 km. Řízení velkého SUV není žiletkově přesné, ale řezat zatáčky na limitu s ním asi bude jen málokdo. Volvo XC90 je totiž především auto, které vybízí k pohodlnému a svižnému cestování na dlouhé vzdálenosti. Pak teprve oceníte jeho velkoryse a komfortně pojatý interiér – místa je dostatek pro všechny pasažéry, sedadla jsou pohodlná, použité materiály kvalitní a celkový dojem umocňuje zvukový systém Harman Kardon, který je pro tento model ve standardu. Pro dlouhé cesty je uzpůsoben i kufr, který měl v případě testovaného vozu s pětimístnou konfigurací objem 709 litrů.

Volvo XC90 B6 není kvůli ceně autem pro každého, ale vzhledem k tomu, co nabízí, není cena kdovíjak přestřelená. Výbava byla možná bohatší, než bychom vůbec potřebovali, překvapily i ceny za příplatky – třeba za nezávislé topení či vyhřívané přední sklo dáte méně než u výrazně menšího Volkswagenu Tiguan Allspace.

Plusy:

Komfort a výbava, nadčasový design, ceny příplatků.

Minusy:

Častěji řadící převodovka, rozvláčnější řízení, nutnost víc točit motor.