Temná skvrna poválečného Československa. Masakr na Švédských šancích

Masakr na Švédských šancích u Přerova patří k nejtemnějším událostem poválečného Československa. O život přišlo během noci z 18. na 19. června 1945 přes 200 lidí. Především šlo o karpatské Němce, mezi mrtvými bylo ale také několik Maďarů a Slováků. Českoslovenští vojáci nešetřili ani ženy či kojence. Velitel masakru skončil před soudem, díky tehdejšímu prezidentovi Klementu Gottwaldovi si ale nakonec odseděl zhruba rok vězení.

Za masakrem stáli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky (bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru). Tomu velel důstojník Bedřich Smetana a především poručík Karol Pazúr, mimo jiné také bývalý člen Hlinkovy gardy, který bojoval v Sovětském svazu na straně Německa, než padl do zajetí. Následně otočil strany a připojil se do armádního sboru Ludvíka Svobody. Ještě v prosinci 1944 vstoupil také do Komunistické strany Československa. 

Jeho honba za německou krví těsně po válce ho dohnala až k masakru na Švédských šancích. Cestou zpět na Slovensko vlak československých vojáků zastavil v Přerově, shodou okolností ale na jiné koleji stál také transport s karpatskými Němci, Maďary i Slováky, některé zdroje mluví dokonce o lidech z odboje. Netrvalo dlouho a pod záminkou vyšetřování, že jde o kolaboranty a příslušníky nacistické SS, je vojáci dovlekli na nedaleké návrší. 

„Nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů, dovlekli je na kopec nad Přerovem a tam je popravili,“ uvedl před několika lety České televizi přerovský historik František Hýbl, který se touto tragédií dlouhodobě zabýval. Nejmladším obětem bylo pouze několik měsíců. „Tyto děti vojáci postříleli přímo v náručí jejich maminek, o to to bylo krutější,“ řekl dodal.

Celkem Pazúrovi muži povraždili 265 obyvatel Dobšinej, Kežmarku, Gelnice, Mlynice a Janovej Lehoty pri Žiari nad Hronom – sto dvacet žen, dvaasedmdesát mužů a pětasedmdesát dětí včetně kojenců. Několik let později Pazúr své kroky obhajoval. „Čo som mal s nimi robiť, keď sme predtým postrieľali ich rodičov?" řekl údajně na svou obranu. 

Podle Hýbla vraždili vojáci nejspíše ze zištných důvodů,. O karpatských Němcích se tradovalo, že mají s sebou zlato, peníze a vkladní knížky. Hromadný hrob jim museli vykopat muži z nedalekých Lověšic, exhumace proběhla až o dva roky později. Muži byli poté pohřbeni v Přerově, ostatky žen a dětí byly převezeny do krematoria. Popel byl následně uložen ve dvou bednách v Olomouci, pohřbení v Přerově se dočkali teprve před pár lety. Za rozdělením ostatků příbuzných stojí podle Hýbla Státní bezpečnost, která chtěla zamaskovat fakt, že mezi oběťmi byly i ženy a děti.

Historici mluví o jednom z nejhorších případů msty na německy mluvícím obyvatelstvu v poválečném Československu. Pazúr coby hlavní iniciátor masakru nakonec skončil před soudem. Nejprve dostal 7,5 lety vězení, poté mu Nejvyšší vojenský soud v Praze v roce 1949 zvýšil trest na dvacet let za mřížemi. Tam ale strávil jen rok, následně mu totiž tehdejší prezident Klement Gottwald udělil amnestii, za čímž historici vidí především Pazúrovy vazby na komunisty. Co se týče Smetany, před nástupem do vězení utekl do Izraele a následně skončil na Novém Zélandu, kde zemřel.

O masakru se v době komunistické diktatury nesmělo mluvit a širší veřejnost se o něm dozvěděla až po roce 1989. Na kopci, kde se vraždění odehrálo, od loňského července stojí obří kovaný kříž s trnovou korunou.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme.“ Hrdiny z krypty přišly uctít stovky lidí