Goebbels se cítil jako modrooký árijec

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i herec Martin Pechlát. Přinášíme ukázku z textu, který je k dostání ve vybraných trafikách. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Považujete se za univerzálního herce?

Nemám rád, když se říká herecký typ. Co to je? Možná to platí u filmu, tam se jde mnohem víc na jistotu, jen málokdy se tam někdo obsadí proti svému typu. Ve filmu taky hraje větší roli vizualita, míň se tam „hraje“. Na divadle je to jiné. Tam si režisér na jedné straně vybírá ze souboru, ale zároveň může víc experimentovat a zkoušet, nějakou roli má ztvárnit konkrétní herec. A mě těší, že jsem hrál různé role, i toho Goebbelse před lety v Komedii, to byla zvlášť zajímavá role: snažit se do něj proniknout, interpretovat ho…

Překvapilo vás to, když vám to režisér Pařízek nabídl? Přece jenom, Goebbels byl malý, snědý, kulhavý…

Samozřejmě že mě to překvapilo, ale Dušan to měl promyšlené, takže jsem se nemusel nechat přesvědčovat. A pokud jde o ten vzhled, Goebbels se sám cítil jako modrooký árijec.

Ano, říkalo se o něm, že měl mimořádné charisma a ženy získával, jen po nich hodil svým tmavým okem.

Já myslím, že to jsou kecy. To spíš souviselo s jeho mocí a postavením než s nějakým kouzlem. Šedá myš to jistě nebyla, ale v jeho sex-appeal nevěřím. Ty ženy přitahovalo, že měl moc. Jeho manželka Magda byla zamilovaná do Hitlera, takže chtěla být co nejblíž führerovi, a Baarová, stejně jako jiné herečky, chtěly role ve filmu. Na něm nemuselo být nic démonického. Byl to zvrácený člověk se zvráceným myšlením. A tak jsme se ho snažili i s Dušanem předvést.

Když jsme u toho fyzického typu, přece jen se zeptám: Je výhoda pro herce být dvoumetrovým blonďákem?

Už jsem si na to zvykl, i režiséři a kolegové herci si na to zvykli. Byly doby, kdy jsem tím i trochu trpěl. U filmu je to, jak známo, trochu problém, člověk se nevejde do záběru, pořád si musí někam sedat, kamera navíc zvětšuje. Menší herci to mají v něčem lepší.

Kdysi na festivalu v Karlových Varech kolem mě prošel Gregory Peck a bylo to jako kráčející hora…

Tak to máme stejný zážitek, taky jsem tam byl a taky kolem mě prošel, byl ještě větší než já… V jeho časech se točilo jinak, netočilo se tolik na detaily, muži museli vypadat mužně, když hráli kovboje… Teď se to různě sestříhá, takže i Tom Cruise může vypadat jako obr.

Vaše cesta k herectví nebyla úplně přímá, pokud vím, maturoval jste na strojní průmyslovce.

Ano, ale mám vystudovanou DAMU, katedru alternativního a loutkového divadla. Náš ročník vedl Miroslav Krobot, ten nám vždy přivedl na semestr nějakou osobnost, která se nám věnovala, ať už to byl Marek Bečka, nebo Hubert Krejčí. Škála studia byla široká a rozmanitá.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který je ve volném prodeji k dostání za 99 korun, při pořízení online zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.