Král nebes. Legendárnímu Concordu zlomily vaz regulace a jediná nehoda
Nadzvukový letoun
NOVÉ
Shutterstock
Elegantní, prvotřídně kvalitní a rekordně rychlý. Všemi těmito slovy se mohl pyšnit legendární letoun Concorde, který v srdcích leteckých fanoušků zanechal nesmazatelnou stopu. Stinnými stránkami evropského letadla byly však vysoké provozní náklady, regulace proti hluku a zejména tragická nehoda z poloviny roku 2000, kdy se Concorde zřítil pár minut po startu. S koncem letadla padla také snaha pro další využívání nadzvukových dopravních letadel.
Příběh legendárního letadla, který je oblíbený nejen u leteckých nadšenců, se začal psát v druhé polovině šedesátých let minulého století. Kromě závodů v dobývání vesmíru se letečtí inženýři snažili zdokonalit i leteckou dopravní přepravu. Na přípravě nadzvukového letounu pro běžné pasažéry se tak podílely mocnosti jako Sovětský svaz, Spojené státy a Velká Británie ve spolupráci s Francií.
Výsledkem spolupráce dvou západních zemí Evropy se stala dohoda, kterou podepsali zástupci Francie a Velké Británie v roce 1962. Spolupráce se však nerodila lehce. Název Concorde, jehož překlad znamená slovo svornost, se ve Velké Británii setkalo s problémem. V anglickém výrazu totiž chybí koncové slovo „e“. Ostrovní stát nakonec ustoupil s tím, že poslední slovo odkazuje na slovo England. Tři roky od podepsání spolupráce se začaly stavět dva prototypy.
Vývoj letounu Concorde byl úplně novou kapitolou v leteckém průmyslu. Materiály pro výrobu musely odolat velkým teplotním rozdílům či velkému zahřívání při dlouhodobém letu. První prototyp vzlétl z letiště Blagnac ve francouzském Toulouse 2. března 1969. Let trval necelou hodinu a po dosednutí na přistávací dráhu mohli být tvůrci spokojení. O měsíc později vzlétl z anglického Filtonu další letoun s podobně pozitivním výsledkem. O rok později už měl Concorde zájemce o více než sedmdesát letadel.
Concorde nadále soupeřil s podobným letadlem Tu-144 ze Sovětského svazu. Stroj z východní části Evropy poprvé vzlétl 31. prosince 1968 poblíž Moskvy. Rychlost zvuku pak překonal 5. června 1969 a o necelý rok později svou rychlost zdvojnásobil. Jeho vývoj však zbrzdila nehoda na pařížské letecké přehlídce 1973. Do komerční služby se dostal až za další čtyři roky od havárie. S oběma letouny se pokoušel soupeřit i Boeing ze Spojených států, který však vsadil na vysokokapacitní Jumbo Jet.
Problémy v první polovině sedmdesátých let zaznamenal i Concorde. Na vině byla ropná krize spolu s vysokými provozními náklady, jejichž výsledkem bylo stornování objednávek. Jedinými zájemci zůstaly letecké společnosti British Airways a Air France. Letadlo se také stalo nejtestovanějším, kdy zkušebně nalétalo na pět tisíc hodin. Do vzduchu tak pasažéry poprvé vyvezl až v roce 1976. Od začátku létal s cestujícími do Ria de Janeira a do Singapuru. Později se však linky omezily na lety z Paříže a Londýna na východní pobřeží Spojených států.
Létání s tímto typem letadla se pro pasažéry stalo luxusní záležitostí. Do Concordu se vešlo necelých sto lidí, kterým bylo rozdáváno šampaňské pokaždé, co letoun překročil rychlost zvuku. Co si užívali cestující legendárního stroje, však znepokojovalo obyvatele na pevnině. Už v roce 1973 rozhodl letecký úřad ve Spojených státech, že na některých letištích nesmí Concorde přistávat. Zákaz tak zůstal do dnešní doby. Důvodem obav odborníků byl sonický třesk, který nastane po překonání nadzvukové rychlosti.
Tragický osud Concordu
Kromě sonického třesku vadilo některým letištím i příliš hlučný start, který byl slyšet do vzdálenosti osmi kilometrů. Konec nadzvukových letounů odstartovala tragédie, která se stala 25. července roku 2000. Při leteckém neštěstí ve Francii přišlo v Concordu o život 109 lidí, na zemi pak 4 další lidé.
Do té doby se Concorde bral jako nejbezpečnější letadlo na světě. Vyšetřování tragédie nakonec ukázalo, že za nehodu může titanová lamela, která odpadla z jiného letounu DC-10. Na díl pak při rozjezdu na ranveji najel Concorde a vymrštěný pásek prorazil pneumatiku. Výbuch pneumatiku roztrhal na několik kusů a ty poškodily motory a podvozek. Jeden z kusů pneumatiky o hmotnosti skoro pět kilogramů narazil na palivovou nádrž na křídle. Ta byla v okamžiku nehody plná. Náraz pneumatiky pomohl způsobit tlakovou vlnu, která nádrž prorazila zevnitř. Palivo se následně vznítilo od elektroinstalace na podvozku.
Po tragické nehodě ve Francii v roce 2000 byly letouny uzemněny a prošly úpravami. Pověsti letecké přepravy také neprospěla tragédie 11. září 2001, kdy teroristé unesli ve Spojených státech letadla. Ty se záhy staly smrtícími zbraněmi vůči Světovému obchodnímu centru a Pentagonu. Další rok se Concordy vrátily do vzduchu, do dvou let ale přestala letadla definitivně létat.
