Věčný čekatel na Nobelovu cenu Haruki Murakami slaví 70 let
Japonský spisovatel
Nové
1
Svým dílem oslavuje vše skryté, cítěné, vnitřní život člověka, jeho fantazii a tvořivost. Kouzelník mísení reality s imaginací čaruje ve svých dílech s japonskou tradicí i vlivy Západu - a slaví nebývalý úspěch. Díla japonského spisovatele Harukiho Murakamiho jsou přeložena do více než 50 jazyků světa a samotný autor, který slaví v sobotu 12. ledna sedmdesátiny, patří k hvězdám literárního Parnasu.
K románům i povídkám držitele mnoha cen, který je označován nálepkami jako postmoderní, surrealistický či „fatalista s nádechem kafkárny“, patří pomalé rozpadání či rozplývání reality, která se postupně prolne s vnitřním životem jeho hrdinů nebo se propojí rovnou s "jiným" světem. A začnou se dít zajímavé věci!
Autor románů jako Hon na ovci, Norské dřevo, Kafka na pobřeží, Kronika ptáčka na klíček, 1Q84 či Komturova smrt pěje ódu na život v jeho pomíjivosti, jeho díla se vykládají z mnoha směrů a desítkami způsobů. Podle kritiků by se dalo říci, že Murakamiho protagonisté, nezřídka hrdinové zasaženi samotou či neschopností bližšího kontaktu s reálným světem, začnou nalézat odpovědi teprve když změní vnímání a zapojí více emoce a intuici.
Mnohokrát se spekulovalo o tom, že Murakami patří mezi finalisty Nobelovy ceny za literaturu, nicméně ji nikdy nevyhrál. Jak blízko se Murakami k prestižní ceně dostal, nelze potvrdit – nominace jsou přísně střeženy a zapečetěny po padesát let od vyhlášení vítěze. Spisovatel sám navíc stojí za tím, že o ocenění nestojí. „Ne, ceny nechci. Znamená to, že už máte vše za sebou,“ řekl Murakami pro New Yorker.
Český čtenář zažil poprvé fascinaci nezaměnitelným a originálním stylem tohoto japonského milovníka koček, jazzu či běhů na dlouhé tratě v roce 2002 u románu Norské dřevo, který vyšel v originále již v roce 1987. V jeho dílech lze nalézt četné "české" stopy. Kromě Ceny Franze Kafky, kterou převzal v roce 2006 v Praze, napsal například esej o temných pražských zákoutích, v třísvazkovém bestselleru 1Q84 nechal zaznít Sinfoniettu skladatele Leoše Janáčka. A v nejnovějším díle Komturova smrt, které vyšlo česky loni, zmiňuje Prahu v souvislosti Mozartovým Donem Giovannim i tajemným komturem...
Loni v listopadu Murakami, který kdysi vlastnil i jazzový bar, odkázal své alma mater, Wasedské univerzitě v Tokiu, celý svůj literární i hudební archiv. "Jsem za to moc rád, že se univerzita, ze které jsem vyšel, postará o můj archiv. Sám nemám děti a po téměř 40 letech psaní se mi doma nahromadilo mnoho různých dokumentů, poznámek či okopírovaných stránek časopisů," řekl na své první tiskové konferenci v Japonsku po 37 letech.
Český čtenář se po Norském dřevu, což je pro autora dosti netypický a nostalgicky laděný milostný příběh, setkal s jeho dalšími díly jako Na jih od hranic, na západ od slunce (česky 2004), Kafka na pobřeží (česky 2006) či Konec světa & Hard-boiled Wonderland (česky 2008), která se vyznačují již značným prolínáním různých světů i výskytem nadpřirozených prvků.
Pak ohromil trilogií 1Q84, kde představil svět, jehož jednu číslici v letopočtu nahradilo písmeno Q - symbol pro otazník. A tam, kde je otazník, je jistě i otázka. Čaroděj Murakami vede čtenáře několika paralelními světy a dovádí k poznání, že některá tajemství je lepší neodhalovat.
V roce 2014 zase uchvátil české čtenáře románem na hranicích mezi realitou, sny a vzpomínkami Kronika ptáčka na klíček, který Murakami napsal v letech 1994-1995. Pak vyšel román Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování, Hon na ovci a loni Komturova smrt. Česky vyšly i povídky, třeba Útok na pekárnu či Birthday girl, eseje jako například Spisovatel jako povolání či kniha o běhání s názvem O čem mluvím, když mluvím o běhání. Murakami je ostatně zanícený běžec, s běháním ale začal až ve 33 letech, na svém kontě má několik maratónů a ultramaratón (100 kilometrů).
Haruki Murakami se narodil 12. ledna 1949 v Kjótu ve středostavovské rodině, je otec byl buddhistický mnich a matka dcerou obchodníka z Ósaky. V roce 1973 absolvoval tokijskou Wasedskou univerzitu, kde potkal svoji ženu Yoko (rozhodli se, že nebudou mít děti).
Před teplým místem v některé z japonských korporací dal nakonec přednost nejistému podniku - na předměstí Tokia si otevřel jazzový bar Peter Cat, který pojmenoval po svém kocourovi. Tím se postavil mimo "slušnou společnost" - měl dokonce potíže si pronajmout byt. V tomto období začal také psát svůj první román Hear The Wind Sing (Slyš vítr zpívat), za který v roce 1979 získal literární cenu pro začínající autory.
Dosti uzavřený spisovatel tedy začal psát až v 29 letech. "Do té doby jsem nic nenapsal. Byl jsem obyčejným člověkem, vedl se ženou jazzový klub a nic netvořil," řekl jednou. Zlomem prý bylo jedno televizní sledování baseballového zápasu, kdy mu "došlo", že by mohl napsat knihu. A tento "teplý pocit" prý má v sobě neustále. V jedné nedávné eseji o sobě Murakami prozradil například svůj denní režim, kdy vstává brzy, a poté má neměnný denní rytmus, ze kterého odmítá ustoupit.
Úspěch u kritiků zaznamenal pak jeho třetí román Hon na ovci z roku 1982, "první kniha, ve které jsem cítil zvláštní pocit radosti z vyprávění příběhu. Když čtete dobrou knihu, tak pokračujete ve čtení. Když píšu dobrou knihu, tak taky pokračuju v psaní".
Největší úspěch Murakamimu přineslo Norské dřevo z roku 1987, kterého se jen v Japonsku prodaly čtyři miliony výtisků. Před popularitou musel spisovatel nakonec prchnout - nejdříve do Evropy, poté se uchýlil do USA, kde působil na několika univerzitách a kde napsal romány Na jih od hranic, na západ od slunce a Konec světa & Hard-boiled Wonderland.
K návratu do Japonska jej přimělo až zemětřesení v Kóbe v roce 1995 a sarinový útok sekty Óm šinrikjó na tokijské metro. Své vzpomínky a výpovědi očitých svědků shrnul do knih Underground či Po otřesech.
Murakami se také věnuje překladům, do japonštiny převedl díla Francise Scotta Fitzgeralda, Trumana Capoteho, Johna Irvinga nebo Raymonda Carvera. V oblibě má nahrávky Charlieho Parkera nebo Milese Davise, knihy Dostojevského a Franze Kafky (v patnácti letech přečetl jeho Zámek, který jej zásadně ovlivnil) a filmy Davida Lynche.
Několik jeho děl bylo převedeno na filmová plátna či zdramatizováno.
