„Do pěti let bude válka s Čínou. Konflikt s Ruskem by NATO vyhrálo“
ECHOPRIME
V posledních letech se okolní svět zdá čím dál nebezpečnější. Demonstrovalo to například Bělorusko, které uneslo letadlo na lince z jednoho členského státu EU do druhého. Neustálým refrénem je také ruská hrozba a sílící Čína, která se netají ambicemi stát se světovým hegemonem. O tom, jak těmto hrozbám čelit a jak silné je NATO, hovoří generál ve výslužbě Ben Hodges, bývalý velitel americké armády v Evropě. Do Prahy zavítal na pozvání Centra transatlantických vztahů CEVRO Institutu.
Začal bych nedávnými událostmi. Bělorusko v podstatě uneslo letadlo patřící státu EU. Co to říká o EU a její schopnosti demonstrovat sílu a jejím vztahu s Běloruskem a Ruskem?
Nejdřív bych řekl, že se bojím o bezpečí toho mladého muže a ženy, kteří byli z letadla vytaženi. Toho novináře a jeho přítelkyně. Bojím se o ně, protože jestli se prezident Lukašenko dopustil něčeho tak troufalého, tak si myslím, že by neváhal je zabít, nebo aspoň fyzicky jim ublížit. Ale samozřejmě to nedělá jen proto, aby potrestal toho mladého muže za to, že dělá svou práci jako novinář, ale aby poslal vzkaz všem novinářům: Nikde nejste v bezpečí. Takže lidé z běloruské opozice, ať jsou nyní kdekoli, jsou pochopitelně znepokojení. To zaprvé. Zadruhé jsem rád, jak rychle Evropská unie reagovala. Rozhodnutí zakázat běloruské lety a lety nad Běloruskem, z čehož má ta země poplatky, to byla impozantně rychlá akce. Na druhou stranu v odsudcích Běloruska nebyla zmínka o Rusku. Vlastně Rusko je zvláštně tiché, tedy kromě chvály Lukašenkova režimu. Ale jak nejspíš víte, protivzdušná obrana Běloruska a Ruska jsou kompletně integrované. Takže je nemožné, aby k tomu došlo bez ruského vědomí a aspoň tichého souhlasu.
Může Amerika nějak pomoci?
Doufám, že se přidáme k ostatním státům a zavedeme na Bělorusko sankce, letové restrikce. Doufám, že dokážeme podporovat opozici a Bělorusy, musíme nalézt cestu, jak změnit chování běloruského vedení, aniž zhoršíme podmínky pro běžné občany. Doufám, že až se náš prezident setká 16. června s prezidentem Ruské federace, tak to bude na programu.
Jaká je vlastně politika Joea Bidena vůči Rusku? V posledních několika týdnech se množily dost protichůdné signály z jeho administrativy.
Skvělá otázka. Vlastně si nejsem jist. Nejdřív jsem byl velmi potěšen, když v prvním telefonátu s Putinem mu řekl, že ukrajinská suverenita je pro Spojené státy prioritou. To bylo silné vyjádření. A pak samozřejmě nazval Putina zabijákem. Ministr zahraničí Blinken, když se setkal se svým ruským protějškem panem Lavrovem, tak mu řekl, že chceme mít s Ruskem stabilní a předvídatelný vztah, u kterého se očekává, že Rusko dostojí svým mezinárodním závazkům a přestane zasahovat do našich vnitřních záležitostí. Ale mimo to jsem byl například velmi zklamán tím, že administrativa nechce nic dělat ohledně Nord Streamu 2. Reakce administrativy, poté co Rusko rozmístilo kolem Ukrajiny téměř sto tisíc vojáků, byla, že dvě plavidla mířící do Černého moře byla zastavena. Možná pro to byly dobré důvody, ale pro svět to vypadalo, že jsme ustoupili. Nepřišla žádná reakce na Lavrovovo prohlášení, že Arktida je jejich. Tyhle věci mě znepokojují. Myslím, že naši spojenci ve střední a východní Evropě musí uvažovat o tom, co to pro ně znamená. Nepochybně některé země jsou znepokojeny, co vypadne ze summitu. A upřímně, proč jsme nabídli Putinovi summit? To načasování, prezentace. Nerozumím tomu. Jistě si některé země budou říkat, jestli nejsou pouze pěšáky. Je tu otázka, jestli ve snaze o zlepšení vztahů s Ruskem, abychom se mohli soustředit na Čínu, neučiníme nějaké ústupky.