Pitomec u kumpanie

Když Jaroslava Haška napadlo, že zachytí ironii světové války figurou malého muže z pražské ulice, bohém a anarchista Franta Sauer navrhl, že tuto znamenitou ideu realizují vydáním po sešitech: z výtěžku prvního zaplatí druhý atd. Šlo ovšem o to, jak zaplatit tisk prvního sešitu. Humoristu bytná právě vyhodila pro neplacení nájemného a Sauer ho k sobě na Žižkov přijal „na byt a stravu“. Korunou ale smrděli oba, a tak se vydali dolů do Prahy shánět kapitál.

Uspěli pouze u bratří Fričů, majitelů velkoobchodu s textilem na Starém Městě, a to ještě neslavně; místo peněz ukořistili látku na šaty. Prodali ji a získali pár korun. Nakonec se nad nimi smiloval malíř a fotograf Václav Čermák a díky skrovnému vkladu se stal spoluvydavatelem. (Franta Sauer byl jen tichý společník. Obchodoval se spodním prádlem a bál se, aby mu je v případě neúspěchu nezabavili. Místo naoko zastával jeho bratr Arnošt, nemajetný klempíř, který o vznikajícím světodějném podniku nevěděl vůbec nic.)

Dílo kongeniálně ilustroval Haškův starý kamarád Josef Lada. Hlavní postavě vtiskl fyziognomii podle autorovy představy: „Dobromyslný obličej, klidný výraz, z něhož je patrno, že má za ušima.“ Na černobílé obálce prvního sešitu si Švejk v dešti kulí, granátů a vybuchujících šrapnelů zapaluje fajfku a přitom se spokojeně usmívá. Licitace honoráře za tuto ilustraci probíhala v Goldhammerově vinárně v Křemencově ulici za Sauerovy účasti a oba „podnikatelé“ horlivě přihazovali. Hašek navrhl 300 korun, Sauer zaokrouhlil na 500, načež spisovatel praštil do stolu: „Tisíc korun dostaneš!“ Lada později vzpomínal: „Pak jsem musel zaplatit útratu za oba, protože neměli ani korunu.“

Text ke sto letům od doby, kdy začaly vycházet příběhy o dobrém vojákovi Švejkovi, si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.