Citliví i radikální. Diplomanti vystavují přímo v prostorách AVU

Umění inspirované osobními vztahy či současnými problémy, jako je Palestinsko-Izraelský konflikt, představí výstava letošních diplomantů pražské Akademie výtvarných umění. O mladých autorech a budoucnosti českého umění mluvil v rozhovoru pro server Echo24 kurátor výstavy Tomáš Pospiszyl. Návštěvníci výstavy „Jiné místo“ mají navíc možnost seznámit se přímo s prostředím, ve kterém umění vzniká.

Co si představit pod názvem „Jiné místo?“

Výstavy diplomantů AVU se v minulé dekádě konaly ve Veletržním paláci. Letos se po více jak deseti letech vrací do budov Akademie, její Hlavní budovy na Letné, do Školy architektury tamtéž, a do Moderní galerie ve Stromovce. Pro studenty to je paradoxně jiné místo, než na jaké byli zvyklí. Současně je to pokus podívat se prostřednictvím výstavy na prostředí, kde umění vzniká, jinak, nově, zkusit je využít jako místa vystavování. Ateliéry Akademie přitom nikdy nebudou galerií, ale site-specific prostředím, do kterého veřejnost většinou nemá přístup. Místo aby se absolventi jen tak rozlétli do světa, tak na pár dní pozveme svět do školy.

Jaká převažují u dnešních diplomantů témata?

Většina z nich řeší osobní vztahy, hledá své místo ve světě, vyrovnává se s tradicí výtvarného umění. S ohledem na věk diplomantů jsou podobná témata přirozená. Část z nich se ale nepochybně vztahuje k současné společnosti, citlivě vnímá jeho stav, vyjadřuje své obavy i naděje. Obří prostorová grafika Martina Böhma byla inspirovaná Palestinsko-Izraelskými vztahy, instalace Almy Lily Rayner je radikálním feministickým gestem. Někteří diplomanti se také kriticky zamýšlejí nad školou jako takovou: Jejich díla jsou polemikou s tradičním způsobem studia. Vystupují proti zavedeným autoritám, hledají jiné, méně tradiční formy tvorby, třeba kolektivní práci.

V rámci doprovodného programu slibujete řadu zahraničních hostů. Můžete je představit?

Z Velké Británie přijede držitel Turnerovy ceny Simon Starling nebo umělec Mat Collishaw, jehož výstava je v současnosti k vidění v pražské Galerii Rudolfinum. Přednášku přednese belgický architekt Gideon Boie a výstavou diplomantů provede rakouská transgender umělkyně Ashley Hans Scheirl. Každý den diplomantského festivalu se koná řada přednášek, komentovaných prohlídek nebo performancí, kompletní program je k dispozici na stránkách www.diplomantiavu2018.cz.

Je zásadně rozdílná práce kurátora na výstavě diplomantů od přípravy klasické výstavy?

Osoby i díla autorů na této výstavě jsou předem dány. Kurátor tak zdánlivě nemá příliš mnoho prostoru. Spolu s mou spolukurátorkou Mariou Topolčanskou bylo naším základním gestem přenesení výstavy do školy, její otevření směrem k veřejnosti. Tento pocit chceme podpořit i zmiňovanými doprovodnými pořady.

Jak těžké je pro dnešní absolventy se na výtvarné scéně prosadit?

Těžké to je, ale ne nemožné. Žádný zaručený recept přitom nefunguje. Ale leccos vám může pomoci: K prosazení přispívá pracovitost nebo přímo obsese tvorbou. Hodí se schopnost a chuť komunikovat, pokud možno nejen česky, a ochota cestovat, poznávat – ta mezi mladými není vždy samozřejmostí. Úspěšný umělec současnosti musí být seznámen se světovým uměním – a najít si k němu kritický vztah. Je třeba umět najít téma, které ostatní bude oslovovat. A najít formu, která bude originální, ale přitom srozumitelná.

Najdeme mezi vystavujícími takové talenty, kteří mají šanci na výtvarné scéně dlouhodobě úspěšně působit? Můžete doporučit nějaká konkrétní jména?

Dlouhodobé úspěchy budou jasné až za pár let. Snad jen pár tipů, které současně ukazují stylové i myšlenkové rozpětí diplomantů školy. Kristýna Láníková má úspěchy jako básnířka a ve své videoinstalaci vytváří hraniční formát mezi textem a obrazem. Malíř Jan Kostohryz dokázal téma odstraňování klíštěte proměnit v monumentální kompozici tematizující vztah člověka a přírody. Lucie Doležalová uspořádala orientační běh s pomocí dronu. Japonská studentka Seiko Hihara bude po dobu konání výstavy ve vestibulu školy vyšívat rodinnou historii. Na AVU studují i architekti nebo restaurátoři.

Dokáží ještě české výtvarné školy produkovat světová jména?

Před deseti lety AVU vystudovali Dominik Lang a Eva Koťátková, kteří se oba stali součástí světového uměleckého provozu. Mezinárodní úspěchy sbírá i sochařka Anna Hulačová, školu dokončila v roce 2012 a dnes na ní působí i jako pedagožka. Čím dál víc se ale budeme setkávat s úspěšnými českými umělci, kteří se rozhodnou studovat a žít v zahraničí. To je i případ loňského vítěze Ceny Jindřicha Chalupeckého Martina Kohouta.

Výstava diplomantů Akademie výtvarných umění v Praze představí závěrečné práce studentů, kteří školu v roce 2018 úspěšně absolvují. Letošní výstava se bude konat od 21. června do 1. července v prostředí tří budov AVU, přímo v místech, kde studenti šest let pracovali: v Hlavní budově Akademie výtvarných umění, v budově Školy architektury a v Moderní galerii v pražské Stromovce. Jeden diplomant se rozhodl vystavovat v Nau Gallery. Výstavy se zúčastní celkem 56 mladých umělkyň a umělců. Vernisáž se uskuteční 21. června od 17.00 na hlavní budově AVU.

Čtěte také: Nejlepší česká architektura. Podívejte se na nominovaná díla na prestižní ocenění

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.