Kursk, Beslan, atentáty. I Kemerovo má své před a po

Chvíle nešťastných událostí jsem v Rusku prožil nejednou. Nejen pro mě fungují jako takový smutný kalendář moskevského života. Něco se přihodilo před nebo po teroristickém útoku v podchodu na Puškinské, něco zase před nebo po potopení ponorky Kursk, před nebo po Beslanu nebo Nord-Ostu, před nebo po zavraždění Anny Politkovské nebo výbuchu v metru na Lubjance, před nebo po zavraždění právníka Markelova a novinářky Baburovové, před nebo po atentátu na Borise Němcova. A teď do toho kalendáře přibyl požár v Kemerovu.

Jenom taková tragická událost dokáže pozastavit obrovský organismus, jakým je Moskva. Velkoměsto má najednou jiná měřítka a zdá se, že se v něm vyměnil vzduch. Už pár minut po katastrofě kamsi zmizí jeho přirozená anonymita. Život ve městě, který za normálních okolností připomíná chaotický pohyb částic, najednou dostane zvláštní řád. Lidé se začnou navzájem vnímat, na potkání si vyměňují pohledy, v nichž je zděšení, smutek, soucit a solidarita.

Město nakrátko připomíná jednu jedinou bytost s obnaženými nervy. Ale moskevské truchlení má i svou praktickou stránku. Lidé spontánně vyrážejí s květinou tam, kde se neštěstí stalo, nebo na nějaké symbolické místo. Svůj karafiát nebo růži přinese každý, kdo může. A protože lidí přichází hodně, většinou se někde shromáždí a truchlí kolektivně. Není to demonstrace ani mítink – pro takové spontánní srocení mají v Rusku zvláštní slovo – „narodnyj schod“ což znamená něco jako „tábor lidu“.

Ani policejní režim, který má ve zvyku rozhánět i daleko menší nenahlášená srocení, si v takových případech nedovolí zasáhnout. Tak tomu bylo i v případě moskevského truchlení po obětech v Kemerovu. Vedle spontánního shromáždění na Puškinově náměstí pravda moskevská radnice zorganizovala ještě jedno, oficiální, ale i tam přirozený smutek vytlačil politiku do pozadí.

Takový obraz znehybnělého truchlícího velkoměsta je nesmírně fotogenický a zařezává se hluboko do paměti jako film s řadou výrazných epizod. A proto se k němu později tak snadno vrací.

I Kemerovo má už dnes bohužel své „před“ a „po“.