Iráčtí doktoři jsou za smrt pacienta s koronavirem biti do bezvědomí

Irácký lékař Tárik Šajbání si pamatuje jenom, že se přikrčil na zemi, aby čelil ranám několika příbuzných pacienta, který zemřel s covidem-19. Zbili ho do bezvědomí a o dvě hodiny později se tento sedmačtyřicetiletý ředitel nadžafské nemocnice Al-Amal probudil na jiné klinice, celé tělo pokryté modřinami a odřeninami. Útoky na lékaře kvůli úmrtí lidí s covidem-19 nejsou v Iráku ojedinělé, napsala agentura Reuters.

„Všichni doktoři mají strach. Zadržíme dech vždy, když pacient zemře,“ řekl několik týdnů po útoku Šajbání ve svém domě v Kúfě. Stejně jako kolegové bojuje s přibývajícími případy covidu-19 ve zdravotnickém systému, který se roky rozkládá kvůli bojům a nedostatku peněz. Teď zdravotníky navíc ohrožují rozlícení příbuzní mrtvých. Od začátku epidemie bylo lékařů už napadeno několik desítek.

OSN upozornila, že by se situace kolem epidemie v Iráku mohla vymknout kontrole. Úřady uvolnily mnoho omezení, znovu se otevřely restaurace a mešity, i když hranice zůstala pro poutníky v době šíitské pouti uzavřená.

V Iráku denně přibývá několik tisíc nových nakažených, celkem jich bylo zaregistrováno přes 300 000. Zemřelo více než 8000 pacientů a zdravotníci počítají s novým nárůstem případů.

Incident, při němž byl zbit Šajbání, zachytila bezpečnostní kamera a z ní se dostal na sociální sítě, i když Šajbání neví jakou cestou. Pacienta mu do nemocnice přivezli v kritickém stavu. „Nenávidím se a nenávidím den, kdy jsem se stal v Iráku lékařem. Přivezli pacienta v konečném stadiu a on zemřel. A chtějí, aby odpovědnost neslo zdravotnictví,“ řekl k tomu Šajbání.

Zajistit bezpečnost v nemocnici je těžké, zejména v situaci, když vznikne napětí mezi rodinou nemocného a personálem. Šajbáního zařízení je středisko pro izolaci pacientů s covidem-19. Běžně je tam ale možné vidět příbuzné nemocných bez ochranného oblečení, které mají nosit, někteří si berou pouze roušky.

Kromě těchto problémů se irácké zdravotnictví potýká s nedostatkem personálu. V roce 2018 připadalo na tisíc obyvatel 2,1 zdravotníka a porodních asistentek. V Jordánsku to bylo 3,2 a v Libanonu 3,7 zdravotníka. Na tisíc občanů pak bylo 0,83 lékaře, v Jordánsku 2,3. Vzhledem k mnohaletému podfinancování se nedostává léků, kyslíku ani základního zdravotnického materiálu.

Mnoho mladých lékařů si stěžuje na přetíženost – pracují 12 až 16 hodin denně, což zvyšuje chybovost při léčbě i předepisování receptů. Někteří berou za poskytnutí léků úplatky.

Premiér Mustafá Kázimí útoky na doktory odsoudil a slíbil potrestání viníků. Šéf svazu lékařů Abdal Amír Husajn řekl, že v posledních měsících útoků přibylo a svaz nemá informace o všech. Jedná se o slovní i fyzické napadení, někdy i o útok nožem.

Šajbání oznámil svůj případ na policii, ale ti, co ho zbili, mu hrozí novým útokem, pokud stížnost nestáhne. „Mohli by napadnout mě i mou rodinu,“ říká doktor, který teď sám z domu nevychází.

Ministerstvo zdravotnictví pověřilo své právní oddělení, aby útočníky zažalovalo stejně jako ty, kdo pacienty ošetřovali nedostatečně.

Podle lékařského svazu od roku 2003, kdy začala invaze do Iráku, bylo zabito 320 lékařů. Další tisíce byly uneseny nebo čelily hrozbě. Podle ochránců lidských práv jsou státní instituce neschopné útočníky na lékaře postavit před soud, zejména když patří k chudému kmeni nebo vlivným milicím.

„Vláda neumí lékaře ochránit před kmeny a lékaři nakonec kauzy vzdávají, protože čelí dalším hrozbám,“ řekl Husajn. Někdy sám působí jako prostředník při vyjednávání s kmeny.

Lékaři kvůli množícím se útokům v minulých měsících stávkovali a protestovali. Sedmadvacetiletého bagdádského doktora Abbáse Aladdína napadla rodina pacienta zemřelého s covidem-19 a mladý muž začal uvažovat o tom, že někde požádá o azyl. „Tady je situace nesnesitelná,“ řekl.