Týdeník Echo: Reportáž ze Sýrie, střet generací, univerzity v USA pod čínským tlakem

Snímek z titulní strany nového čísla Týdeníku Echo je výmluvný: na korbě malého nákladního auta nevezou obchodníci své zboží na trh, to je zoufalá rodina, která posbírala své saky paky a z jedné nejistoty prchá do druhé ve snaze zachránit si holý život.

Další fotografie známých reportérek Lenky Klicperové a Markéty Kutilové ze severovýchodní Sýrie ilustrují jejich reportáž nazvanou Zrazení Kurdové / V místech tureckého útoku v Sýrii. O tom, že „mladí přestali věřit, že se budou mít lépe než jejich rodiče, a vyhlížejí katastrofy“, píše Lenka Zlámalová. „Dnes nové technologie potřebuje Západ od Číny, bývalý zloděj je v řadě ohledů dál,“ říká v rozhovoru s Danielem Kaiserem britský expert na Čínu Kerry Brown. A tradici i současnosti českého rodinného podnikání je věnována speciální šestnáctistránková příloha.

O čerstvé zážitky ze severovýchodní Sýrie se dělí Lenka Klicperová a Markéta Kutilová: „Vtom vypukne panika. Všichni někam utíkají. ,Rychle, rychle za mnou,‘ zavelí Farhad. Utíkáme za ním do krytu. Ve vzduchu se ozvala letadla. Nikdo neví, kam dopadnou bomby. A tahle vojenská nemocnice může být jasný cíl. Panika trvá pět minut. Pak nastane klid. Jenže venku na ulici mezitím vypukl totální chaos. Lidé utíkají. ,Letadlo bylo hrozně nízko, lidé se bojí a většina jich utíká pryč,‘ vysvětluje majitel čerpací stanice. Pak se mi svěřuje, že tudy před hodinou projely autobusy s vojáky armády Bašára Asada. Kolem nás jezdí jedno naložené auto za druhým. Lidé sedí na korbách obloženi pytli s moukou, matracemi a konvemi na vodu. Děti pláčou, ženy jsou vyděšené a muži nadávají.“

Jak je to s americkým vlivem na čínské univerzity? Analýzu závažného problému předkládá Martin Weiss s konkrétními příklady. „Profesor z Bostonu popisuje jinou podobu zhoubného čínského vlivu: vědcům, kteří publikují způsobem, jaký Číně nevyhovuje, odepřou důležité kontakty, nebo i vízum. ,Například mí kolegové, jejichž práce závisí na přístupu do čínských archivů, se autocenzurují,‘ říká.

On sám autocenzuře prý nepodléhá. Letos například zorganizoval na škole veřejnou přednášku o dění v provincii Sin-ťiang. Chystá článek o Hongkongu, který v létě navštívil. S případnou ztrátou víza je smířený: ,V Číně jsem byl, Čínskou zeď jsem viděl, tak ať si trhnou,‘ charakterizuje svůj postoj. V anonymitě si přeje zůstat z jiného důvodu – kvůli vztahům s čínskými studenty. Ti se na veřejnosti ke společenskému dění vyjadřují velmi opatrně a teprve v malé skupince lidí, jimž důvěřují, dávají najevo, jaké mají názory a o čem přemýšlí. „Když jsem organizoval přednášku o Sin-ťiangu, přišli na ni někteří čínští studenti s rouškami na obličejích, aby nebyli poznatelní na fotografiích. Při veřejné diskusi otázky nekladli. Ale přišli,‘ vzpomíná.“

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.