Fotbalový zápas odstartoval tragickou válku. Zemřelo v ní tři tisíce lidí
fotbalová válka
NOVÉ
2
V den utkání o třetí místo na letošním fotbalovém šampionátu v Rusku si svět připomíná výročí začátku jednoho z nejpodivnějších ozbrojených konfliktů. Jako rozbuška pro propuknutí tzv. fotbalové války posloužilo 14. července 1969 vítězství salvadorského národního fotbalového týmu nad honduraskou reprezentací v kvalifikačním zápase na Mistrovství světa ve fotbale 1970 v Mexiku. Při bojích dohromady zahynuly asi tři tisíce lidí.
Vzájemný konflikt obou států sahal o několik let dál do minulosti. Honduras se rozkládá asi na pětinásobně větším území než Salvador, v 60. letech 20. století měl však oproti svému menšímu sousedovi téměř poloviční populaci, zatímco Salvador byl přeplněn. Docházelo tak k migraci salvadorských obyvatel, kteří začali zabírat nikým nevlastněnou a nevyužívanou honduraskou zemědělskou půdu.
The Football War / 100 Hour War (1969) https://t.co/xdy8cu5Oj6 pic.twitter.com/rVAQLiqjiP
— Matt Black (@NoirMJ) 11. července 2018
Na obou stranách sílilo napětí a vznikaly spory o hraniční oblasti, kde sídlilo skoro půl milionu salvadorských imigrantů. Rozhodující okamžik nastal v roce 1969, kdy se honduraská vláda pokusila situaci vyřešit zestátněním veškeré Salvadorci vlastněné půdy. Tu chtěla posléze rozdělit mezi své lidi. Zemi museli opustit i ti, kteří za půdu zaplatili. Vyvlastňování doprovázelo násilí, které v Salvadoru vyvolalo odpor.
Mapa oblasti Zdroj: Google maps
Ve stejný čas se proti sobě v kvalifikaci na fotbalový šampionát 1970 v Mexiku postavila národní mužstva obou státu. První utkání ze dvou vyhrál Honduras na domácí půdě v poměru 1:0. Složitou situaci před odvetným zápasem ještě rozvířil příběh osmnáctileté salvadorské dívky Amelie Bolaniosové, která se po prohře své reprezentace zastřelila otcovou zbraní. Její osud zachvátil salvadorskou veřejnost, stala se z něj záminka vyrovnat si s nenáviděným sousedem účty. „Mladá dívka nemohla unést pohled na svou vlast sraženou na kolena,“ zněl tehdy jeden úvodník salvadorského listu El Nacional. Pohřeb Bolaniosové se stal téměř národní tragédií, zúčastnilo se ho i národní mužstvo.
Mezitím se přiblížil den odvetného utkání v Salvadoru. Hotel honduraských reprezentantů byl v předvečer zápasu v obležení demonstrantů, kteří na něj házeli různé předměty. Fotbalisté museli být nakonec na stadion dopraveni tanky salvadorské armády. „Vypadalo to, jako by nás ti vojáci chtěli zabít. Na místě zastřelit,“ citoval server Independent honduraského trenéra Maria Griffina. Podle jeho slov fotbalisté projížděli ulicemi demonstrantů držících fotografii zemřelé dívky, viděli prý i lidi pálit honduraskou vlajku.
14 July 1969. What became known as the "Football War" began after Honduras lost to to El Salvador. pic.twitter.com/4hbMB5xiRG
— Prof.Frank McDonough (@FXMC1957) 14. července 2017
Odvetu nakonec ovládli fotbalisté Salvadoru 3:0, což vyprovokovalo novou vlnu potyček. Po zápase byly napadeny skupiny honduraských fanoušků. „Je štěstí, že jsme prohráli,“ okomentoval situaci trenér Griffin. Současně však byli na druhé straně terorizováni salvadorští imigranti. Dne 26. června obvinila salvadorská vláda Honduras z genocidy salvadorských přistěhovalců a v obou zemích začaly intenzivní nacionalistické kampaně.
O několik dní později, 14. července 1969 zaútočily salvadorské síly na Honduras. Přibližně o 100 hodin později už stály před Tegucigalpou, honduraským hlavním městem. Organizace amerických států donutila obě strany výzvami a zavedením sankcí ke složení zbraní, 20. července zprostředkovala uzavření příměří a salvadorská armáda se za několik dní vrátila domů, mírová smlouva byla však podepsána až v říjnu 1980. Po skončení bojů zůstalo 250 mrtvých honduraských vojáků a asi 2000 civilistů, Salvador ztratil 900 lidí, většinou civilistů. Několik desítek tisíc Salvadorců však bylo vyhnáno ze svých domovů v Hondurasu.
Rozhodující fotbalový zápas se uskutečnil v Mexiku a salvadorští fotbalisté v něm zvítězili 3:2. Nakonec postoupili i přímo na šampionát.
