Elon Musk na snímku Britské královské společnosti.
Foto: Wikimedia commons – The Royal Society [CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)]
1
Sněmovna nestihla v pátek závěrečné schvalování energetické novely, která by po poslaneckých úpravách mohla omezit peníze ze státního rozpočtu vyplácené na podp ...
Nejbohatší člověk světa Elon Musk v mnohém převzal po Donaldu Trumpovi titul Krále Twitteru – poté, co bývalého amerického prezidenta sociální síť vykopla. Podobně jako Trump je na Twitteru evidentně závislý. Stejně jako Trump často tweetuje neuváženě a infantilně. Kvůli některým tweetům ho vyšetřovala americká Komise pro cenné papíry. Například když napsal, že stáhne svou automobilku Tesla z burzy a za každou akcii zaplatí 420 dolarů. Číslo 420 se používá jako označení pro marihuanu. I on má zástupy věrných fanoušků a zavilých kritiků. A stejně jako exprezident je častým kritikem sítě, kterou tak náruživě používá. Zatímco u Trumpa tento spor skončil jeho zabanováním, Musk se rozhodl Twitter koupit. Šílenství, které to vyvolalo, mnohé napovídá o stavu současné americké společnosti.
Nejdříve krátké shrnutí událostí. Dne 4. dubna Twitter oznámil, že Musk koupil 9,2 % firmy. Tím se stal největším akcionářem. Twitter mu za to nabídl křeslo ve správní radě. Jenže to se pojilo se závazkem, že Musk nebude navyšovat svůj podíl. Miliardář to odmítl. A opravdu ve čtvrtek Musk oznámil plán koupit celou firmu za více než 43 miliard dolarů. V pátek správní rada jednomyslně schválila plán, jak se bránit nepřátelskému převzetí Twitteru. Pokud kdokoliv získá více než 15 % firmy, stávající akcionáři budou moci navýšit své podíly za sníženou cenu. Cílem je rozmělnit podíl největšího akcionáře a zabránit mu v převzetí společnosti. Musk od té doby řádí – kde jinde než – na Twitteru a vyhrožuje žalobami. Správní rada podle něj porušuje pravidla řádného hospodaření, když nechce převzetí schválit.
Celá sága vyvolala obří pozdvižení mezi novináři, komentátory a aktivisty. I když obří transakce jsou celkem běžné, málokterá vyvolala tak zarputilou společenskou debatu. Abychom ji pochopili, musíme pochopit, co je Twitter. Na papíře se totiž nejedná o žádnou hvězdnou firmu. Není součástí duopolu Google–Facebook, jenž vysává většinu internetové reklamy. Je relativně malý. Má 397 milionů aktivních uživatelů. Facebook 2,9 miliardy, Instagram 1,4 miliardy, TikTok 732 milionů. Točí se v něm mnohem menší peníze. Za rok 2020 Amazon hlásil příjmy 260,5 miliardy dolarů, Apple 182,7, Alphabet, mateřská společnost Googlu, 125,6, Microsoft 110,2 a Facebook 57,9. Twitter zaznamenal příjmy „jen“ 3,72 miliardy.
Přesto v politice a společnosti hraje mnohem významnější roli než kterákoliv z výše jmenovaných firem, možná s výjimkou Facebooku. Důvod je prostý: Twitter je oblíbenou sociální sítí novinářů, politiků a dalších opinion makerů. Politická a společenská debata se do velké míry odehrává přímo na Twitteru. Zasahuje i do života lidí, kteří na Twitteru nejsou. Média mají tendenci reportovat, co se na něm děje. Účet Donalda Trumpa se ukázal být mocnou politickou zbraní. Média přebírala každý jeho výkřik, a tím ho jen násobila.
Proto je mimořádně důležité, aby Twitter nikomu nestranil a vyznával svobodu slova. Právě v tom podle mnohých jeho kritiků soustavně selhával. Mazal účty pravicovým aktivistům, Donaldem Trumpem počínaje, zatímco ty levicové zůstávaly bez povšimnutí. Se zdůvodněním, že se jedná o dezinformaci, zablokoval zprávu o choulostivém obsahu notebooku Hunter Bidena, syna Joea Bidena, přestože obsah byl pravý.
Do toho přichází Musk. Sám se prohlašuje za absolutistu, co se týče svobody slova. Slibuje, že pod jeho vedením by cenzura na Twitteru zmizela. Představu svobodnějšího Twitteru mnoho lidí neuneslo. Server Axios tak napsal, že „nejbohatší muž na světě – někdo, kdo byl často přirovnáván k marvelovskému Iron Manovi – se stále více chová jako filmový zločinec“. Známý novinář a kritik Jeff Jarvis si v den Muskova oznámení povzdechl, že „dnešek na Twitteru má atmosféru posledního večera v berlínském nočním klubu při soumraku výmarského Německa“. Novinář David Leavitt varoval, že „pokud Elon Musk úspěšně koupí Twitter, může to vyústit ve třetí světovou válku a zničení naší planety“. (V tomto případě se možná jedná o satiru, ale po zhlédnutí jeho twitterového účtu se zdá pravděpodobnější, že to myslí smrtelně vážně.) Deník Washington Post v jednom komentáři tvrdil, že dění kolem Twitteru ukazuje, že „potřebujeme regulaci sociálních platforem, abychom zabránili vládě bohatých nad našimi kanály komunikace“. Washington Post je vlastněný druhým nejbohatším člověkem na světě, zakladatelem Amazonu Jeffem Bezosem. Známý komentátor Max Boot zase vyjádřil své obavy: „Bojím se dopadu na společnost a politiku, pokud Elon Musk získá Twitter. Zdá se, že věří, že na sociálních sítích se může cokoliv. Aby demokracie přežila, potřebujeme více kontroly obsahu, ne méně.“ Možná ale úplně nejvtipnější byl komentář Roberta Reicha, ministra práce za Billa Clintona, pro deník Guardian. Titulek zní: Vize Elona Muska pro internet je nebezpečný nesmysl. A končí tímto postřehem ohledně menší kontroly internetu: „To je Muskův sen. A Trumpův. A Putinův. A sen každého diktátora, silovika, demagoga a moderního zlodějského barona na Zemi. Pro zbytek nás je to nová noční můra.“
Dodejme ještě jednou, že tuto hysterickou reakci vyvolá možnost menší kontroly části internetu. Myšlenkový pochod odpůrců Muska je zhruba takový: méně kontroly znamená více dezinformací a více moci pro Putina, Trumpa a vše špatné. To povede k diktatuře, světové válce a konci světa.
Celá kauza poukazuje na dvě věci. Zaprvé, jak rychle lidé dokážou změnit názor podle toho, jak je to pro ně politicky výhodné. Konzervativci, kteří volali po regulaci Twitteru, ho najednou oslavují. Liberálové, kteří vždy vypichovali, že Twitter je soukromá společnost a své uživatele může regulovat, jak se jí zachce, volají po větší kontrole sítě.
Mnohem víc znepokojivé je, že z americké společnosti se vytrácí víra ve svobodu vyjadřování. Na konzervativní stesky ohledně twitterové cenzury liberálové vždy správně poukazovali, že první dodatek ústavy, chránící svobodu tisku, slova a vyjadřování, je závazný pouze pro státní moc. Naopak nutit Twitter nemazat účty dle svého uvážení by bylo omezováním svobody slova této firmy.
Konzervativci na to odpovídali, že Twitter již dávno není pouhou platformou. Je v podstatě digitálním veřejným prostranstvím a zabránění přístupu možná není legálním porušením prvního dodatku, ale rozhodně je porušením jeho ducha.
Ohledně tvrzení, že cenzury a porušování občanských práv se může dopouštět pouze stát, často konzervativci uvádějí následující příklad, který by mohl být liberálům blízký. Představte si sociálně konzervativní vesnici, ve které žije jeden gay. Vesničané se s ním nebaví, nesmí chodit do hospody, do knihovny, účastnit se společenských akcí. Pokud někde vyvěsí plakát, okamžitě mu ho strhnou. I když se tohoto týrání nijak neúčastní stát, nelze pochybovat o tom, že dotyčný je omezován na svých právech. Samozřejmě je otázkou, nakolik by stát měl hypotetické vesničany nutit k odhození svých předsudků. Příklad ukazuje, že problematika není černobílá.
Nejlepším řešením je budovat společnost, která bude přirozeně tolerantní. Musk se o to chce pokusit prostřednictvím Twitteru. Minimálně jedna strana je tím zhrozena a považuje ho za souputníka Putina. Tato ztráta víry ve svobodu vyjadřování je mnohem nebezpečnější než jakákoliv vlivová operace, kterou v Kremlu dokážou vymyslet.
00:01
