Lenošením k nesmrtelnosti. Nová studie ukazuje vztah mezi metabolismem a přežitím
Objev kanadských vědců
NOVÉ
Pixabay
Hlavně pomalu. Vědci z Kansaské univerzity zkoumali rychlost metabolismů u různých živočišných druhů a zjistili, že existuje vztah mezi rychlostí látkové přeměny a schopností přežít. Přeneseno do většího měřítka to znamená, že někdy je evolučně výhodnější být „pomalý“. Pokud ale někoho napadá, že se prosedí u televize k nesmrtelnosti, měl by zpozornět – teorie se týká pouze měkkýšů.
Na tři stovky druhů měkkýšů (včetně některých vymřelých) z oblasti Atlantského oceánu studovali vědci z Kansaské univerzity. Zjistili, že mořští šneci, červi a různé druhy mlžů, kteří spotřebovávali více energie, měli nižší pravděpodobnost, že přežijí, než ti, kteří s energií nakládali efektivněji.
Příčin, které mohou vést k vyhubení, je samozřejmě mnoho. Autoři studie však nabízejí další možnou příčinu, která mohla v evoluci druhů sehrát významnou roli, a to rychlost metabolismu. „Pravděpodobné vysvětlení je takové, že tvorové, kteří byli pomalejší nebo lenivější, měli nižší potřebu energie a potravy, a tudíž si vystačili s málem, když se nedařilo,“ řekl ke zjištění vedoucí vědeckého týmu, Bruce Lieberman, pro britský deník The Guardian.
„Čím pomalejší metabolismus, tím větší šance, že druh přežije (…). Namísto ‚přežití nejschopnějšího‘ by se jako metafora pro historii života hodilo říct ‚přežití nejlenivějšího‘, nebo alespoň ‚přežití nejpomalejšího‘,“ uzavírá poznatky svého týmu Lieberman.
Zda vztah mezi rychlostí metabolismu a šancí přežít panuje i mezi jinými druhy živočichů, ze studie nevyplývá. The Guardian však uvádí, že to je dalším logickým krokem.
