Belmondo: muž ze světa, který je krásný
ECHOPRIME
Někdy v polovině sedmdesátých let zůstal hoch pozdě večer u televize a viděl film, který se mu hned strašně líbil, ale ve kterém se zprvu těžko orientoval. Střídala se tam dvě dějová pásma, jedno bylo exotické a plné dobrodružných a neohrožených kousků, druhé bylo jakoby všední: jeden uválený chlápek, který stále, aby se uživil, něco bušil do psacího stroje, se tam nešikovně ucházel o mladou ženu, studentku, která o něj moc nestála, tedy zprvu. Ty postavy zároveň vystupovaly v prvním pásmu, kde měly role neohroženého agenta a krasavice, jež se občas vyskytuje ve velmi úsporných plavkách, neboť tam bylo hodně scén z okolí bazénu: aspoň tak si to chci pamatovat. Hoch na to tehdy vzrušeně hleděl a postupně mu došlo, že jedno pásmo je jako realita a druhé je fantazie, snění, které si ten spisovatel brakových románů vytváří v hlavě, čímž překonává nijak impozantní skutečnost běžného života.
Podívejte se na Belmondovy filmové role v rozsáhlé fotogalerii:
Byl to film, dokonce velmi zábavný a bláznivý film, ale uvědomil si, že takhle to může dělat i on, že tedy může snít a v tom snění si může představovat, že zvládá cokoli: že se dere džunglí, že spráská na hromadu bandu bídáků, že s elegancí popíjí cinzano se ženou typu Jacqueline Bissetové šplouchaje nohama ve vodě hotelového bazénu, přičemž právě jen tak mimochodem harpunou oddělal blížícího se žraloka, jehož kapka krve cákla na tvář té ženy, která si vůbec nevšimla, v jakém byla nebezpečí, a tak dál. Možná že si tehdy uvědomil, že se mu líbí právě ženy jako ta studentka sociologie Christine, a chtěl by být jako ten spisovatel Merline, vlastně agent Bob Saint-Clair. Něco mezi tím. Tedy něco jako Belmondo… Jean-Paul Belmondo. Může se někdo tak skvěle jmenovat? Krásný svět. Je země, kde ano: Francie sladká, tam se dá žít i v plesnivém kamrlíku a o sucharech. Šampaňské se vždycky nakonec nějaké splaší, když je potřeba, pohled na střechy Paříže vás nasytí sám.
Film Muž z Acapulca, o nějž samozřejmě jde, se ovšem ve skutečnosti jmenuje Le Magnifique, to byl čísi docela dobrý nápad v Ústřední půjčovně filmů dát těm třem filmům režiséra de Broky jeden název: Muž z Ria, Muž z Hongkongu… Z Acapulca byl určitě nejlepší, protože tam je ta složitější „narativní struktura“, prostě je tam ten zcizující prvek fikčního světa.
