„Ukrajina v NATO není dnes v českém zájmu“

O rusko-ukrajinské krizi a roli Západu včetně postoje České republiky mluvíme i v Salonu Echa. Sešli se v něm bývalý velvyslanec v Paříži a enfant terrible našeho zahraničněpolitického diskurzu Petr Drulák, zvláštní zmocněnec ministerstva zahraničí pro Východní partnerství Jaroslav Kurfürst, zastánce realistické školy v mezinárodní politice Petr Robejšek a novinář, kyjevský rodák Jefim Fištejn.

Jak akutní je teď situace na rusko-ukrajinské hranici? Je skutečně tak vážná?

Drulák: Situace určitě vážná je. Ale taky mě zaujalo, jak minulý týden sami Ukrajinci začali vyzývat Američany, aby přestali hrotit situaci. Obvykle to bývá tak, že země, která se cítí ohrožena, se snaží přesvědčit mocného spojence, aby se začal brát za její bezpečnost, zatímco on, když nechce bojovat, tak by tu zemi naopak měl uklidňovat a tvrdit, že se celá věc ještě dá vyříkat. Tady je to opačně, tady Ukrajinci Američanům říkají: Prosím vás, nechte toho.

Jak si to vysvětlujete?

Drulák: Myslím si, že tam Američané rozjeli nějakou geopolitickou hru. Cílem Američanů je zaměstnat Rusy, podle osvědčené úvahy: Čím víc problémů Rusko má, tím líp pro Ameriku. Já tomu z amerického hlediska celkem rozumím. Ale my, kdo žijeme v Evropě, nedaleko od ohniska napětí, my něco takového tak úplně nepotřebujeme. Myslím, že Putin nemá zájem obsadit Ukrajinu. Jeho zájmem je mít v Ukrajině vládu, která mu bude přátelská. Jiná věc je, že některé jeho kroky mají spíš opačné výsledky. Američané zase dělají všechno pro to, aby vláda v Kyjevě nebyla přátelská k Putinovi, aby ho naopak zaměstnávala. To je hlavní problém Ukrajiny, ne až dnes, už řadu let.

Kurfürst: Situace je vážná. A bude tak vážná, jak vážnou ji udělá Vladimir Vladimirovič Putin. Když uvážíme, kolik ruských vojsk je soustředěných u hranice, protože tak masivní koncentrace je nevídaná, z jaké dálky byly některé jednotky převeleny, jaká je jejich struktura...

Jaká?

Kurfürst: Soustředěná vojska mají bojové schopnosti k seriózně pojaté ofenzivě. Jestli chtějí zaútočit, nebo ne, nikdo nevíme. Ale jako riziko to působí věrohodně. Zároveň panuje obrovský deficit důvěry vůči Rusku poté, co jsme z Moskvy v minulosti slyšeli ke Krymu. Rusko důvěru opravdu ztratilo. I proto když se dneska zapřísahá, že nezaútočí, je těžké mu uvěřit. Já osobně v tom nespatřuji žádné americké geopolitické konstrukty, ze západní strany to považuji za sdělení, že si nemůžeme dovolit věc podcenit. Jak říkal náš ministr, doufejme v lepší a připravujme se na horší.

Fištejn: Já nejsem stoupencem příliš technicistního pojetí světové politiky, které nás přesvědčuje, že vývoj je podřízen předem promýšleným scénářům. A že nakonec se počítá, čí scénář bude úspěšnější. Naopak vývoj hodně často jakékoli scénáře úplně znehodnocuje a dokazuje, že pokud do úvahy nezahrneme určitý prvek živelnosti, tak situaci nejsme schopni pochopit. Dnešní stav na Ukrajině toho budiž příkladem. Spojené státy tvrdí, že válka je doslova na spadnutí, v prohlášení Bílého domu se dokonce dočteme, že Rusové vtrhnou na Ukrajinu v polovině února, a dokonce že je to všeobecně známá skutečnost. Ukrajinci, možný objekt té války, se Bílého domu ptají: Z čeho tak usuzujete? Vždyť v terénu momentálně nevidíme žádné pohyby. Rusům tam nepřibývají ani další bombardéry, ani pozemní vojska. Je to stav stabilizovaný v už dosaženém, byť smutném stavu. Ale válka bezprostředně nehrozí. Ten psychotický záchvat, který dnes kolem rusko-ukrajinské hranice provozují média a politici, je přehnaný. To svědčí o tom, že za tím jsou nějaké jiné důvody než čistě vojensko-technické. Moje hluboké přesvědčení je, že Putin by války využil, kdyby začala, ale že ji sám nechce. Zaprvé by ho nečekalo snadné vítězství, byla by to velmi krvavá záležitost. Ukrajinská armáda je dnes jedna z nejsilnějších v Evropě. To každý neví, ale Ukrajina má 150 tisíc vojáků přímo ve zbrani a 750 tisíc záložníků. Ta armáda je dobře vyzbrojená. Putin válku nemůže chtít, nemůže chtít zbourat nejen zbytek své prestiže, ale ani křehkou sociální situaci doma. Chce nějakou srozumitelnou odpověď Ameriky. Ta toho není schopna, ne že by nechtěla, nebo že by váhala. Ona ji nezná. Bidenova administrativa vůbec neví, co by na Ukrajině mohla chtít. Naopak Rusko cíl jasně stanovený má: nějaký způsob podrobení Ukrajiny, nějaký způsob zajištění kontroly nad tímto územím, spíš politické než vojenské.

Celý Salon najdete na EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku ECHO. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.