Balancování mezi severem a jihem. Boris Johnson naráží na staleté rozdělení Británie
ECHOPRIME
Pokud Boris Johnson vyhraje příští parlamentní volby, dosáhne politického rekordu. V moderních dějinách žádná strana nevyhrála víc než čtvery volby za sebou. Vítězství konzervativců v budoucích volbách, jež se musí konat nejpozději v roce 2024, by bylo páté za sebou. Po drtivém triumfu v prosinci 2019, kdy toryové získali největší většinu od roku 1983, rozdrtili labouristy v jejich tradičních oblastech a zajistili brexit, komentáře připravovaly Brity na pokračující konzervativní dominanci. V takovém politickém prostředí nemá opoziční Labouristická strana šanci.
V posledních týdnech se však rétorika změnila. Labouristé se na konzervativce dotáhli v průzkumech, či je dokonce předběhli. Vláda má za sebou několik poškozujících skandálů a Westminsterem se šíří drby o chystaném vnitrostranickém puči proti premiérovi. V jak velkých problémech je Boris Johnson?
Zastánci premiéra budou tvrdit, že v žádných. Vyrovnané průzkumy po víc než deseti letech u moci svědčí o stále relativně velké podpoře vlády. Podařilo se nastartovat perfektní očkovací kampaň, kterou Britům většina zbytku světa může závidět. Je považována za první opravdu pozitivní důsledek brexitu. Zatímco těžkopádná eurobyrokacie se plácala v nařízeních, normách a snažila se koordinovat 27 členských států, flexibilní nezávislá britská vláda postupovala rychle.
Jenže za vítězstvím konzervativců v roce 2019 stály hlavně dva faktory. Prvním byl labouristický lídr Jeremy Corbyn. Tento krajině levicový, podezření z antisemitismu čelící dvojník Lenina ze secondhandu v sobě spojoval to nejhorší z tradiční levicové ekonomiky, například sliboval zestátnění všeho možného, a moderní progresivistické ideologie. Výsledkem bylo, že ho nikdo nechtěl volit. Sociálně konzervativní dělnické třídě vadilo jeho nedostatečné vlastenectví a nadbíhání progresivnímu křídlu strany. Střední třída zase trnula hrůzou, že případné zvýšení daní bude ten nejmenší zásah do jejího živobytí.
