„Moc řešení nenechal.“ Ústavní soud postupoval zvláštně, protože nezrušil zjevnou příčinu

Ústavní soud ve svém nálezu k volebnímu zákonu postupoval zvláštně, protože nezrušil zjevnou příčinu. To má za následek situaci, kdy dohoda mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem má jasně dané mantinely a postupuje se tak v hranicích, které sám Ústavní soud vytyčil. V rozhovoru pro Echo24 to říká politolog a specialista na volební systémy Tomáš Lebeda z Univerzity Palackého v Olomouci. V rozhovoru také uvedl, jaké by mohlo být řešení při doplnění volebního zákona

Jak velkého zásahu se Ústavní soud dopustil?

Do volebního zákona obrovsky. Byly zrušeny základní parametry systému, které rozhodují o jeho výsledných vlastnostech. Systém tedy už nebude zvýhodňovat silnější strany a malým stranám vychází vstříc i zrušením aditivní klauzule. To pomůže malým stranám snáze se dostat do Poslanecké sněmovny v rámci koalic.

Vy jste už naznačil, že systém zvýhodňoval velké strany. Lze tedy říci, že silné strany přichází o svou jedinou výhodu?

Nevím, zda by to byla jediná výhoda. V každém případě záleží na tom, jak se strany dohodnou a jaký volební systém prosadí. Nelze vyloučit ani variantu, že se prosadí systém, který bude znovu napaden u Ústavního soudu a přezkoumáván. Pokud se ale strany dohodnou na variantě, která by skutečně respektovala nález Ústavního soudu, tak v takovém případě to bude znamenat ztrátu výhody pro velké strany.

Na to jsem se chtěl také zeptat, tedy zda návrh, se kterým souhlasí Poslanecká sněmovna i Senát nebude znovu protiústavní. Ostatně tak tomu bylo před dvaceti lety, kdy se zavedla kompromisní varianta, která se nyní z části zrušila.

Z poloviny ano. Aditivní klauzule byl výsledek opoziční smlouvy, kdy ODS a ČSSD schválila kvórum v rámci volební reformy. Naopak d‘Hondtova metoda a rozdělení do 14 krajů byl kompromisem, který reagoval na zrušení opozičně smluvních částí reformy. Konkrétně tedy 35 obvodů a modifikovaného d‘Hondta.

Jak hodnotíte vy osobně nález Ústavního soudu?

Osobně jsem vůči Ústavnímu soudu také kritický. Nikoliv z hlediska obsahu, ale načasování. Vážně se mi zdá, že se jedná o obrovský problém, pokud podobný verdikt uvedete v době, kdy jsou vyhlášeny volby a máme v podstatě půl roku na to, aby politické strany mohly zapracovat nález Ústavního soudu do legislativy. Podle mého názoru měl Ústavní soud jít cestou odložené účinnosti, kdy podzimní volby by proběhly ještě podle starého systému. Teprve po nich by běžela lhůta, kdy by obě komory parlamentu měly najít řešení o podobě volebního zákona.

Velmi rád používám případ z Německa. V roce 2008 Spolkový ústavní soud shledal část tamního volebního systému protiústavní. Podotýkám, že méně podstatnou část. V následujícím roce měly být volby a ústavní soud dal zákonodárcům tři roky, tedy až do poloviny roku 2011, čas na to, aby zjednali nápravu. Upřednostnil tedy čas a stabilitu, na hledání dobrého řešení. Překvapilo mě, že Ústavní soud nešel podobnou cestou, protože Spolkový ústavní soud je pro něj často vzorem. Skutečně si myslím, že je to trochu neodpovědné, protože se politický kompromis nebude hledat jednoduše a zároveň, pokud se nenajde, tak tu máme obrovskou ústavní krizi, která nemá ústavní řešení.

Premiér Andrej Babiš vystoupil značně kritický k nálezu Ústavního soudu. Je napadání soudců oprávněné, že se vložili do politické volby a podle slov premiéra ovlivnili volby?

To, co předvedl premiér, bylo za hranou kritiky. V podstatě nařkl Ústavní soud, že zde chce vládnout a zpochybnil jeho legitimitu. K mému překvapení a lítosti se rétorikou zařadil mezi autoritářské populisty. Já jsem byl do dnešní doby smířlivý a vždy jsem říkal, že je populista, ale není to autoritářský populista ve stylu Viktora Orbána nebo Recep Tayyip Erdogana. Právě pro autoritářské populisty je ale typické, že jdou do střetu s Ústavními soudy a snaží se zpochybnit legitimitu rozhodnutí a snaží se z nich udělat nepřátele systému. Andrej Babiš předvedl naprosto učebnicovou ukázku autoritářského populismu. Myslel jsem si, že si na podobné věci dává pozor a že se snaží od těchto vůdců odlišit. Nevím, kdo mu vyjádření napsal, ale v každém případě se mu to nepovedlo.

Nejsme na začátku určité války mezi premiérem, prezidentem a na druhé strany Ústavním soudem? I Miloš Zeman byl u tohoto nálezu značně kritický.

Myslím si, že tichá válka mezi prezidentem a Ústavním soudem už trochu probíhá. Domnívám se, že vyhlášení voleb mohlo být součástí této války. Teď budu velmi spekulovat, ale nelze vyloučit, že prezident měl informace o tom, že Ústavní soud může rozhodnout takovým způsobem. Mohl se pokusit nález zvrátit tím, že volby vypíše takto brzy a Ústavnímu soudu ztíží celou situaci. Nelze to vyloučit ale nemám pro to jasné důkazy. Že mezi prezidentem a Ústavním soudem probíhá určité napětí, je ale zjevné. Na druhou stranu je určité napětí i mezi prezidentem a premiérem, i když se to na první pohled nemusí zdát. Hrají mezi sebou mocenské šachy. Je to ale o to smutnější, že je to tak v době, kdy by země potřebovala, aby všichni táhli za jeden provaz.

Podle vás shoda mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem se nebude rodit lehce. Je to vůbec možné, když se podíváme na rozložení politických stran a klubů v obou komorách?

Stále věřím v to, že pud sebezáchovy a odpovědnost politiků převáží. Pokud totiž řešení nenajdou, tak je zde ústavní krize a nebudou volby. Jednání nebudou jednoduchá, ale měly by se chovat utilitárně, protože jde o budoucnost všech.

Vy budete spolupracovat s europoslancem Stanislavem Polčákem a senátory hnutí STAN na přípravě podoby volebního zákona. Máte v hlavě nějaké varianty?

Nutno říct, že jsem slíbil svou účast na hledání možných alternativ jako nezávislý odborník. To znamená, že bych vyšel vstříc kterémukoliv klubu demokratických politických stran. Samozřejmě že v hlavě mám nějaké varianty. V podstatě jich není moc, protože Ústavní soud rozhodl tak trochu zvláštně, že moc řešení nenechal. To je samo o sobě velmi zajímavé. Podstata problému spočívá v tom, že příčinou nerovnosti jsou jinak velké kraje. Paradox je, že Ústavní soud zrušil kde co, ale nezrušil právě rozdělení krajů.

Zrušil tak nástroje, které zjevně nejsou a nemohou být příčinou nerovnosti. D‘Hondtův dělitel to sám o sobě není. Je to totiž nejrozšířenější volební formule poměrných systému na světě. Její účinky se projevují právě a jenom u malých volebních obvodů. Zrušení jednoho skrutinia d‘Hondtu není zrušení příčiny. Je to ale vytvoření cesty, jak za stávajících podmínek při zachování původní příčiny nerovnosti najít řešení, které to obejde. To je zajímavé, protože v tomto případě se Ústavní soud stal trochu zákonodárcem.

Jak by tedy řešení vypadalo?

Stávající volby a které jsou vypsané, tak počítají se 14 kraji. Velmi pravděpodobně se bude hledat řešení, kde bude fundament 14 volebních krajů, ale bude použit takový způsob výpočtu, který neumožní malým krajům deformovat konečný výsledek. Umím si představit málo takových řešení a všechny jsou postaveny na principu více úrovní systému. Tedy 14 krajů pro celostátní úroveň a více skrutinií.

Nelze vyloučit jinou věc. Že někteří zákonodárci a strany k tomu mohou přistoupit tak, že i to, co Ústavní soud nezrušil, se pokusí změnit. Parametry by se tak přenastavily v mnohem větší míře, která by pak dávala mnohem větší manévrovací prostor dosáhnout podoby, které oni chtějí.

Jak rozhodnutí Ústavního soudu může překreslit politickou mapu? Už vznikají první náznaky například koalice ČSSD spolu se Zelenými, která by při kvóru 10 procent měla velké problémy se do Poslanecké sněmovny dostat.

Těmto dvěma stranám by to mohlo pomoci a usnadnit dilema, zda spolu mají spolupracovat. V tuto chvíli zrušení aditivního kvóra znamená, že se vytváří podmínky pro malé strany, aby mohly spolupracovat v jakémkoliv počtu. Nevím, zda je to dobrá zpráva celkově pro systém. Pokud by se ve větší míře dostaly do sněmovny subjekty, které byly delší dobou neparlamentní a uzavřely koalice, tak se může stát, že sněmovna bude ještě více fragmentovanější než dneska. Podotýkám, že v dnešní době máme nejvíce fragmentovanou sněmovnu v historii České republiky. A to samozřejmě není pro sestavování vlád nejlepší výchozí situace.

A co pro koalice, které již fungují? Například nehrozí rozpad spojení ODS, TOP 09 a KDU-ČSL?

Bude to test jejich soudržnosti a bude zajímavé, zda obstojí. Oni mají i jiné motivace, takže si umím představit, že zde bude snaha koalici zachovat. Dobrých důvodů je hned několik, ale jestli se to povede, to už ukáže čas.