Past nulového covidu

Není jednoduché vypadat bezcitněji než Tálibán, novozélandské vládě se to však povedlo. Když těhotné novinářce Charlottě Bellisové její vláda odmítla povolit návrat domů, obrátila se na Tálibán s prosbou, zda by jí nepomohl. Afghánští hrdlořezové souhlasili. Novozélanďanům se tak ze sebe podařilo udělat tyrany se srdci z kamene, vše kvůli stále pochybnější politice nulového covidu.

Pravda, ze strany Bellisové se jednalo spíše o způsob, jak zatlačit na vládu a vymoci si místo v karanténním hotelu. Návrat do země ptáka kiwi je totiž možný pouze tehdy, pokud člověk je ochoten strávit 10 dní ve státní karanténě. Počet míst je omezený a čekací listina dlouhá. Vláda tak sdělila Bellisové, že musí počkat.

Bellisová momentálně pobývá v jednom z nejstrašlivějších měst světa, totiž v Bruselu. Nicméně jí končí belgické vízum, a tak se potřebuje dostat domů. Novozélandské úřady jí doporučily požádat o prodloužení víza. Místo toho novinářka napsala Tálibánu, zda by ji přijal. Afghánistán je totiž jediná další země, do které má stále platné vízum, v létě tam pokrývala stažení západních vojsk. Porod v Bruselu je jistě bezpečnější než v Kábulu, o to ale nikdy nešlo. Bellisová umně zpropagovala svůj příběh a novozélandská vláda pro ni našla místo v karanténním hotelu. Do této situace by se nemusel Nový Zéland dostat, kdyby netrval na politice nulového covidu.