Nejošklivější tvář kapitalismu

Festival Prague Pride druhý týden v srpnu už tradičně rozdělí národ na dva nesmiřitelné tábory příznivců a odpůrců a na třetí, v Česku pravděpodobně největší, kterému je to jedno. Podobně rozdělená je v názoru na pochod centrem Prahy i sama homosexuální komunita, která není vůbec tak jednolitá, jak ji LGBT aktivisté veřejnosti představují. Rozdíl je v tom, že gayům, kteří by tam z různých důvodů nešli, nikdo nedá prostor k vyjádření, přitom je jich minimálně jednou tolik co účastníků, z nichž podstatnou část tvoří cizinci a heterosexuální sympatizanti hnutí.

Ale Prague Pride doprovází ještě jeden jev, rok od roku rozšířenější. Na týden se z nadnárodních korporací stávají největší zastánci lidských práv, kteří si osobují právo mistrovat zákazníky a vést je k tomu správnému myšlení. Na Západě se pro duhové zbarvení všech myslitelných značek vžil výraz woke capitalism (přibližný překlad: „probuzený kapitalismus“). Jde o alianci velkého byznysu s pokrokáři, která je na první pohled paradoxní v tom, že pokrokáři většinou spadají v politických kompasech do levého obdélníčku a kapitalismus se mezi nimi netěší nejlepší pověsti.

Když se ale podíváme zblízka, zjistíme, že to zase až tak překvapivé spojenectví není. Za prvé, pokrokářům se podařilo natolik opanovat kulturní a společenský mainstream, že se velkému byznysu, který je tradičně vypočítavý, nevyplatí proti tomu bojovat, naopak se pokud možno přiživit. Nádech stonewallských nepokojů, jež před padesáti lety pochody za práva gayů odstartovaly, má dnes Pride namátkou v Rusku, Turecku, Ugandě. Na Západě jde už jen o ryzí komerci, přehlídku firem a politiků, odvahou je spíš nejít než jít.

Za druhé, velký byznys chce mít pokoj a neutralita ho neochrání. Stačí stín podezření, že tuhle hru nehrajete, jeden nešikovný výrok či malý finanční příspěvek protistraně, a vašemu byznysu bude pěkně zatopeno. Pokud to není vaše firma, ale jste pouze osoba ve vedení, tak pravděpodobně skončíte. Signalizace ctností (virtue signalling), v tomto případě podpory sexuálních menšin, je tedy jasnou volbou, hned vedle zřízení firemního oddělení pro diverzitu.

Za třetí, levice se zřekla proletariátu ve prospěch velkobyznysu. Asi před měsícem se v Polsku řešil případ zaměstnance IKEA, který byl vyhozen z práce poté, co na firemním fóru citátem z Bible vyjádřil nesouhlas s politikou firmy v oblasti LGBT. Tomasz K. argumentoval, že jeho povinností bylo zákazníkům prodávat kuchyňský nábytek, nikoliv světonázor zaměstnavatele. Polská levice rychle přispěchala na obranu nábytkářského giganta.

Podobně v Maďarsku, když před pár dny zaplavily ulice Budapešti reklamy společnosti Coca-Cola s líbajícími se páry gayů a leseb, začali se přední levicoví politici na truc fotit s lahvičkami koly. Ne, vláda nic nezakázala, jeden neznámý poslanec Fideszu vyzval k bojkotu firmy, to bylo všechno. Hrdinská podpora korporátu poněkud kontrastuje s podmínkami maďarských zaměstnanců v jeho fabrikách, což je mimochodem skutečné slabé místo vlády premiéra Orbána (jinak vůči sexuálním menšinám ve srovnání s polskými konzervativci tolerantního).

Oba nedávné případy z Polska a Maďarska mohou liberály vlastně uklidnit. Korporace nikdy nejsou statečné, všude vyznávají dominující ideologii, nebo proti ní minimálně nebojují. V Orbánově a Kaczyńského mordoru zřejmě není tak zle, protože v opačném případě by velký byznys laskal uši vládním ideologům stejně, jako to dělá v Číně, kde se Google nestaral ani o právo disidentů žít, natož milovat, nebo v Saúdské Arábii, kde IKEA čelila kritice kvůli odstraňování žen z reklam. Velký byznys se přizpůsobí všude, logicky, chce vydělávat. Morálku v tom nehledejte.

Slovy polského publicisty Rafała Ziemkiewicze: „S korpo je to jak s Rusáky – hýčkáš si je, budou tě kopat, kopeš je, budou si tě hýčkat.“ Nejde o názory, jde o výpalné, jehož povaha se mění podle toho, kde právě leží těžiště korporátního byznysu. Na Západě je potřeba mlčet o Vánocích a podporovat homosexuály, v muslimském světě slavit ramadán, malovat ženám hidžáby nebo je z reklam úplně smazat, v Číně cenzurovat internet a špehovat nepřátele režimu.

Soukromý bojkot „probuzeného“ kapitálu nemusí být motivován záští k homosexuálům, nýbrž nechutí k pokrytectví a k tomu, aby nás nemorální velkobyznys svým parazitováním na duhovém mainstreamu vychovával.