1

Nečistá hra s politickými průzkumy

Témata:

Interpretace a manipulace s výzkumy veřejného mínění jsou jedním z nejnebezpečnějších nástrojů politického boje, alespoň u nás. Jestliže se při posledních amerických volbách agentury pro výzkum veřejného mínění jen mírně netrefily a favorizovaly Hillary Clintonovou, při našich posledních parlamentních volbách se všechny známé agentury šeredně spletly, snad jen někdejší AISA trefila výsledky dvou stran ze šesti uskupení, jež se do sněmovny dostala. Letos ve Francii ovšem odhadly hlavní agentury výsledky prezidentských voleb a vítězství Emmanuela Macrona na procento přesně.

Lapálie s českými průzkumy veřejného mínění už byly v minulosti popisovány několikrát, když jedna agentura nečekaně před volbami přihrála pět procent zeleným, jindy zase položily sociální demokraty Jiřího Paroubka, když mu predikovaly drtivé vítězství. Nemá moc smysl pátrat po tom, které agentury to byly, protože na českém trhu se tyto organizace neustále slučují, přejmenovávají, vznikají nové, zanikají staré a vytvářejí ideální podmínky pro to, aby se ze svých predikcí nikdy nemusely zodpovídat. Kvůli jejich neustálým metamorfózám se také těžko dohledává, kdy a jak dlouho pracovaly pro tu či onu politickou stranu, kdy jim v interních průzkumech přisuzují určitou hodnotu, ale veřejnosti předhodí výhodnější interpretaci.

Zároveň však nelze říct, že máme nejhorší sociology a výzkumníky na světě. Klientelistické vazby ale zcela jistě vytvořeny jsou a je třeba přiznat, že se mohou opírat o lenost, nekompetentnost, šlendrián médií, která často tyto průzkumy, často i od účelově vzniklých agentur, publikují. Bez součinnosti by to nešlo. Prakticky každý týden je publikován nějaký průzkum, ale jen zřídka se rozlišuje metoda, jíž byl pořízen, čas, kdy sběr dat nastal, přesné sociodemografické nastavení vzorku a jeho aktualizace. Moc se také nerozlišuje, co se zkoumá, všechno končí v jednom balíku preference.

Přitom ještě před masivním nástupem on-line médií jsme na všechno jmenované dávali pozor. Samozřejmě to celé souvisí s penězi, ty nemají povětšinou politické strany ani média, která si průzkumy zadávají. Přitom pro přesnost výzkumů jsou investované peníze klíčové a velké firmy jsou za profesionální a přesný výzkum připraveny utrácet miliony korun. Průzkumy dělají stejné agentury, které přinášejí odhady výsledků voleb nebo voličské preference. Jedinou útěchou je, že česká hra s politickými průzkumy může být dvojsečná, někdy pomůžou, jindy zas uškodí.

V redakci o tom v posledních týdnech vedeme dlouhé debaty, jedním jejich výsledkem je text Lenky Zlámalové, který najdete v tomto vydání, druhým pak, že si stanovíme jasná pravidla, jak budeme v Echu s průzkumy veřejného mínění zacházet. Zveřejníme je a budeme se jich striktně držet. My sami situaci samozřejmě nezměníme, ale aspoň se na toto téma pokusíme rozpoutat debatu. Navíc v Echu nemáme prostředky na to, abychom si skutečně kvalifikované průzkumy zadávali, to je mimochodem parketa pro obě veřejnoprávní média, tedy Český rozhlas a Českou televizi, jež ty finance mají a tuto službu veřejnosti by měly poskytovat. Není přece důvod, abychom se neustále nechali balamutit. A když to jde ve Francii, proč by to aspoň trochu nemohlo fungovat u nás?

Téma o průzkumech čtěte zde: Proč nevěřit průzkumům

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Z nového čísla Nakonec zvýší daně. Babišovi došly zdroje, přesto občanům dál slibuje miliardy

Echo týdne: Trump, Petříček a sníh ● Komentář: Vysoké mzdy zastavily průmysl ● Svět: Pekelný festival v Karibiku ● Recenze: Z časů, kdy to měli rádi horké

Rozpadají se nám těla i duše Neumíme lidi vracet do života, říká Pavel Kolář
Zelená školačka Kdo podnítil mezinárodní hnutí záškoláků?

/
vydavatel a šéfredaktor

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby založil a vedl svůj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho působení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehož byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení čtenáři,
internetový deník Echo24 se rozhodl změnit podobu čtenářských diskuzí pod texty, které na našich stránkách publikujeme. Diskuzí se nově mohou účastnit pouze ti čtenáři, kteří jsou přihlášení a kteří mají zaplacený nějaký typ předplatného. To si můžete pořídit již od 149 korun měsíčně zde.

K tomuto kroku jsme se rozhodli kvůli neúměrně velkému počtu diskutujících, kteří nerespektovali pravidla slušné diskuze, napadali ostatní diskutéry a podobně. Navíc používali i různé anonymizéry, které jim umožňovaly se do diskuze vrátit i poté, co jim redakce jejich účet zablokovala.

Kvůli malému počtu členů redakce nebylo v našich silách neustále procházet všechny diskuze a mazat urážlivé či jinak nevhodné příspěvky. Slušní diskutující jsou nadále na našich stránkách vítáni.