Nečistá hra s politickými průzkumy
1
Interpretace a manipulace s výzkumy veřejného mínění jsou jedním z nejnebezpečnějších nástrojů politického boje, alespoň u nás. Jestliže se při posledních amerických volbách agentury pro výzkum veřejného mínění jen mírně netrefily a favorizovaly Hillary Clintonovou, při našich posledních parlamentních volbách se všechny známé agentury šeredně spletly, snad jen někdejší AISA trefila výsledky dvou stran ze šesti uskupení, jež se do sněmovny dostala. Letos ve Francii ovšem odhadly hlavní agentury výsledky prezidentských voleb a vítězství Emmanuela Macrona na procento přesně.
Lapálie s českými průzkumy veřejného mínění už byly v minulosti popisovány několikrát, když jedna agentura nečekaně před volbami přihrála pět procent zeleným, jindy zase položily sociální demokraty Jiřího Paroubka, když mu predikovaly drtivé vítězství. Nemá moc smysl pátrat po tom, které agentury to byly, protože na českém trhu se tyto organizace neustále slučují, přejmenovávají, vznikají nové, zanikají staré a vytvářejí ideální podmínky pro to, aby se ze svých predikcí nikdy nemusely zodpovídat. Kvůli jejich neustálým metamorfózám se také těžko dohledává, kdy a jak dlouho pracovaly pro tu či onu politickou stranu, kdy jim v interních průzkumech přisuzují určitou hodnotu, ale veřejnosti předhodí výhodnější interpretaci.
Zároveň však nelze říct, že máme nejhorší sociology a výzkumníky na světě. Klientelistické vazby ale zcela jistě vytvořeny jsou a je třeba přiznat, že se mohou opírat o lenost, nekompetentnost, šlendrián médií, která často tyto průzkumy, často i od účelově vzniklých agentur, publikují. Bez součinnosti by to nešlo. Prakticky každý týden je publikován nějaký průzkum, ale jen zřídka se rozlišuje metoda, jíž byl pořízen, čas, kdy sběr dat nastal, přesné sociodemografické nastavení vzorku a jeho aktualizace. Moc se také nerozlišuje, co se zkoumá, všechno končí v jednom balíku preference.
Přitom ještě před masivním nástupem on-line médií jsme na všechno jmenované dávali pozor. Samozřejmě to celé souvisí s penězi, ty nemají povětšinou politické strany ani média, která si průzkumy zadávají. Přitom pro přesnost výzkumů jsou investované peníze klíčové a velké firmy jsou za profesionální a přesný výzkum připraveny utrácet miliony korun. Průzkumy dělají stejné agentury, které přinášejí odhady výsledků voleb nebo voličské preference. Jedinou útěchou je, že česká hra s politickými průzkumy může být dvojsečná, někdy pomůžou, jindy zas uškodí.
V redakci o tom v posledních týdnech vedeme dlouhé debaty, jedním jejich výsledkem je text Lenky Zlámalové, který najdete v tomto vydání, druhým pak, že si stanovíme jasná pravidla, jak budeme v Echu s průzkumy veřejného mínění zacházet. Zveřejníme je a budeme se jich striktně držet. My sami situaci samozřejmě nezměníme, ale aspoň se na toto téma pokusíme rozpoutat debatu. Navíc v Echu nemáme prostředky na to, abychom si skutečně kvalifikované průzkumy zadávali, to je mimochodem parketa pro obě veřejnoprávní média, tedy Český rozhlas a Českou televizi, jež ty finance mají a tuto službu veřejnosti by měly poskytovat. Není přece důvod, abychom se neustále nechali balamutit. A když to jde ve Francii, proč by to aspoň trochu nemohlo fungovat u nás?
