Herbicidem, Andreji, herbicidem

Levicový server Deník Referendum a po něm ve stejný den i Reportéři ČT vykopli včera kauzu, jež si zasluhuje kolektivní pozornost médií – a v jejich lepších časech by ji měla jistou. Jde tu o obchodní spor dvou zemědělců na jihu Moravy, Bohumíra Rady a Andreje Babiše, který je místopředsedou vlády. O věci včera informovalo Echo24.cz v tomto textu, tedy jen stručně: Rada před čtyřmi lety odprodával Babišovi svoje životní dílo, firmu Agro Jevišovice, součástí dohody byl závazek, že Babiš Radu nechá hospodařit na výměře, kterou mu Agrofert později zmenšoval a zmenšoval. Koncern pak využil, respektive zneužil zákona o pozemkových úpravách, smlouvu o podnájmu s Radou loni zrušil.

Otázka, jestli tím přestal platit i Babišův původní závazek z memoranda, který měl původně platit do října 2017, nemá zatím z právnického hlediska jednoznačnou odpověď, takže předpoklad, že příslušný státní zástupce už ve spolupráci s nějakým elitním útvarem policie koná, neboť zpráva už se objevila na veřejnosti, zatím neuplatňujeme. Ale z etického hlediska to vypadá pro Babiše otřesně už při tomto stavu poznání. Zničit kukuřici a pšenici za čtyři miliony na téměř 300 hektarech jedem jsou metody v českém zemědělství dosud neznámé. Zajímalo by mě, jak by byli lidé, kteří jsou schopni věřit hnutí ANO a dál roznášet jeho „filozofii“ o tom, že i když se do roku 2013 v republice do zákona vešlo kdeco, určující pro pocit v zemi byla nadmíra sviňáren a krádeží – schopni obhajovat takhle silový postup. Je to spor, v němž silnější nepočká na názor soudu a předjímá ho jedovatým postřikem, jist si svou faktickou beztrestností.

V dosavadní obranné strategii Agrofertu, respektive jeho mluvčího Karla Hanzelky, se zárodečně objevují dva motivy:

1. není to nic nezákonného, Rada je potížista, s žádnou jinou firmou, kterou jsme spokli, pardon která se dobrovolně nechala spolknout, nevedeme soudy;

2. (evidentně pro případ, že by bod 1 přestal být obhajitelný) vicepremiéra Babiše tímto případem netrapte, nic neví, od ledna 2014 už Agrofert ani neřídí. Tento druhý bod je typickým projevem tzv. čobolismu, jak se za normalizace v armádních útvarech říkalo alibistům mezi vojáky základní služby, kdy za všechno, co časem nebo před někým, na jehož úsudku mi záleží, má potenciál vypadat hloupě, mohl někdo jiný. V Babišově případě to začíná už matkou, která ho chudáka kdysi přinutila vstoupit do KSČ.

Pokud si vicepremiér nedokáže udržovat přehled o tom, co se v jeho 300 firmách děje, pokud je bláznivé hnát ho k zodpovědnosti za to, co kde spáchal nějaký z jeho stovek a tisíců zaměstnanců, má se zbavit toho břemene, tedy prodat Agrofert, anebo má odejít z politiky a podrobit Agrofert svému pověstnému mikromanagementu. Být současně velkokapitalista a místopředseda vlády je pokus brát si z obou těch poloh to výhodné (penězi z byznysu koupit vliv a moc převedenou pak do politiky, pobytem v politice pak svojí firmě zajišťovat obrat, úlevy a státní zakázky).

Jedním z velkých zklamání posledního roku a půl je to, že většině české společnosti tato nemravná dvojrole nejpopulárnějšího člena vlády nevadí, že po 25 let, kdy sem mimo jiné vanul vítr ze Západu, se ukazuje, že ani tak základní pravidla klasického liberalismu, jako je dělba moci, celkem nikomu nic neříkají. Ale jestli společnosti v nějakém zaznamenatelném rozsahu nebude vadit ani pohled na místopředsedu vlády, v jehož firmě se obchodní spory řeší tím, že konkurentovi doslova zničím úrodu, tak přestal fungovat i základní cit pro spravedlnost. A místopředseda vlády si na dohlednou dobu skutečně může s republikou dělat, co chce.