Unavené Polsko volí změnu. Tvář z druhé ligy

Polsko zažilo volební překvapení, výsledkem bude změna na postu hlavy státu. V druhém kole zvítězil kandidát konzervativní opozice Andrzej Duda, který podle téměř kompletních výsledků dostal přes 52 procent hlasů. Jak je možné, že úřadující prezident Bronisław Komorowski během několika měsíců promarnil kapitál podpory téměř dvou třetin voličů?

Prvním důvodem byla bezpochyby pýcha. Ani ve svém vystoupení po vyhlášení předběžných výsledků nebyl Komorowski schopen projevit respekt vůči vůli občanů a poděkoval pouze těm, kteří „se svými hlasy postavili na obranu polské svobody a proti vlně nenávisti“. Zopakoval tímto své dělení na „Polsko racionální“ a „Polsko radikální“, z něhož se snažil udělat hlavní heslo volební kampaně. „Racionální“ v tomto případě znamenalo obhajobu status quo už osm let trvající vlády liberálů z Občanské platformy.

Tato argumentační linie souvisela i s hlavním posláním prezidentovy kampaně, která se spíše než o nějaký konzistentní program opírala o snahu vyděsit voliče návratem vlády konzervativců ze strany Právo a spravedlnost hrozícím po deseti letech. Ukázalo se však, že „strašení Kaczyńským“ (od jména lídra konzervativců) na většinu společnosti už příliš neplatí. Hlavně to bylo patrné mezi nejmladšími voliči: ve věkové skupině 18-29 let vyhrál Andrzej Duda v poměru 60 : 40.

Prezident Komorowski zaplatil cenu za únavu společnosti z osmileté vlády Občanské platformy. Ačkoliv i v zahraničních médiích převládá obraz Polska jako „zeleného ostrova“ uprostřed do krize pohroužené Evropy, ve skutečnosti byl polský hospodářský růst vykoupen řadou obětí, které se nakonec ukázaly jako neúnosné. Především jde o nízkou cenu práce, která na jedné straně způsobuje dobré výsledky polské ekonomiky, na druhé však žene další tisíce lidí do emigrace.

„Jsem v práci celý den, ale přesto nejsem schopen své rodině zajistit důstojné živobytí," zní častá reakce. Zničující pro vládní garnituru by mohly být také statistiky, které ukazují, že polské rodiny v Londýně či Dublinu vykazují mnohem větší porodnost než ty, které zůstanou v Polsku. Navzdory naprosto dominantnímu postavení nedokázala hlavní vládní strana vyřešit i řadu dalších palčivých problémů, například nefungující zdravotnictví či bující byrokracii.

Čtěte také: Duda porazil Komorowského. Polsko má nového prezidenta

Komorowského prohru konečně ovlivnily také zmatené kroky během čtrnácti dnů mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb, kdy stihl připravit dva zákonodárné návrhy naprosto odporující všemu, co jako prezident hlásal. Nejdříve slíbil referendum v otázce zavedení jednomandátových volebních okrsků po britském vzoru (což bylo hlavní volební heslo třetího v prvním kole Pawła Kukize). Následně poslal do sněmovny návrh na snížení věku odchodu do důchodu (jedno z hlavních hesel Andrzeje Dudy) – i přesto že právě zvýšení důchodového věku o dva roky jako prezident dříve podepsal.  

Co můžeme čekat od nového polského prezidenta? 

Z hlediska zahraniční politiky se asi o žádnou větší změnu jednat nebude. Andrzej Duda působil dlouhou dobu v kanceláři prezidenta Lecha Kaczyńského, který jako první razil tezi o nutnosti spolupráce menších států střední a východní Evropy, a právě z dob jeho prezidentury se datují snahy o co nejužší spojenectví s Prahou. Nezmění se také razantní postoj Polska z posledních měsíců směrem k Rusku a podpora demokratických proměn v zemích bývalého Sovětského svazu. Výsledek polských voleb se asi příliš neoslavuje v Berlíně: zatímco prezident Komorowski realizoval spíše politiku „splynutí z hlavním proudem“ Evropské unie, od nové hlavy státu můžeme čekat spíše snahu o sebevědomější politiku Polska a důraz na spojenectví z baltskými a středoevropskými státy spíše než následování německého vedení.  

Andrzej Duda není tvář z „první ligy“ polské politiky. Tento rys se v kampani ukázal nakonec spíše jako přednost. Nejenom, že nebylo možné vytáhnout na něj nějaké „kostlivce ve skříní“, působil také na voliče jako kandidát osvobozený od bagáže nemilosrdné „občanské války“, která definuje polskou politiku posledního desetiletí. 

Svojí kampani vzbudil velké očekávání prezidenta, který bude více naslouchat občanům a jejich iniciativám (není od věci připomenout, že Bronisław Komorowski během svého funkčního období nepodpořil téměř žádnou zákonodárnou občanskou iniciativu). Od toho, zda v prvních měsících dokáže tato očekávání naplnit, se bude odvíjet i výsledek podzimních parlamentních voleb.

Čtěte rozhovor s polským komentátorem Wildsteinem v aktuálním vydáni Týdeníku Echo.