Zapomeňte První máj, smyslem života jsou čarodějnice

Dne 11. listopadu 1887 byli v Chicagu oběšeni tři novináři August Spies, Albert Parsons a Adolf Fischer spolu s obchodníkem s hračkami Georgem Engelem. Už za osmnáct měsíců byla jejich smrt důvodem, aby se na značné části zeměkoule slavil První máj jako Svátek boje pracujícího lidu.

Dalo by se zřejmě snadno spočítat, kdo z účastníků včerejších prvomájových demonstrací zná tato jména. Dělnické hnutí neexistuje, vymizeli také jeho odpůrci. Proto Spies, Parsons, Fischer a Engel přežívají jen v encyklopediích, kde se o nich dá dozvědět, že šlo o čtyři z osmi anarchistů zatčených v Chicagu kvůli bombovému útoku při dělnických nepokojích dne 4. května 1886. Ve zmanipulovaném procesu pak dostali trest smrti.

Dá rozum, že zvláště Česku se k původní myšlence Prvního máje prakticky nikdo nehlásí. Většina občanů sice ještě pamatuje prvomájové průvody komunistických dob, ani tehdy ovšem nebyl „Svátek práce“ připomínkou čtyř anarchistů z Chicaga, ale sloužil k legitimizaci komunistické diktatury.

Přesto nebyl úplně vyprázdněný svátek po listopadu 1989 zrušen a letos tedy mohl posloužit šesti stům komunistům, aby se na pražském Výstavišti sešli a zavzpomínali na doby, kdy ještě vládli Československu. Příležitosti se chopily také Blok proti islámu a Národní demokracie, aby varovaly lid před islámským nebezpečím. Dohromady jich však bylo stejně jako skalních komunistů. Asistovaly ještě méně navštívené pochody levicových radikálů a už úplně komorní akce sociální demokracie, ODS či hnutí ANO. Nějakou souvislost s chicagskou tragédií před 130 lety měla jen pietní akce několika desítek anarchistů na Střeleckém ostrově.

Za vítěze prvomájových oslav se může považovat Policie ČR, která demonstrace udržela v naplánovaných koridorech a zabránila jakýmkoli fyzickým střetům.

Proč se staví a porážejí májky

Přesto není pochyb, proč Svátek práce zrušit nejde. Zdejší obyvatelstvo dokázalo spontánně naplnit vyprázdněný svátek vlastním obsahem, tzv. pálením čarodějnic v noci na první květen. Expresivní název zakrývá reálný průběh, při kterém se ve značné části tuzemských obcí staví májky a pak se u ohně celou noc hlídá, aby je nepodřízli lidé ze sousedních vesnic. Tento zvyk se odvolává na různé starobylé kulty, samotný motiv podřezávání májek pochází z doby řevnivosti mezi Čechy a Němci v devatenáctém století, kdy vesničané za noci překračovali jazykovou hranici a snažili se poražením májového stromu ponížit cizojazyčné sousedy.

Jenom z počtu požárů evidovaných hasičským záchranným sborem je vidět, že obliba „čarodějnic“ roste. Na českém i moravském venkově se ho s nadšením účastní nejen místní obyvatelé, ale také rodiny měšťáků, kteří se vracejí aspoň při této příležitosti do přírody a tráví noc pod hvězdnatým nebem. Při tom lidé, kteří se ani pořádně neznají, debatují o svých obyčejných starostech i radostech, pijí pivo, poslouchají nějakou hudbu a nic jim nechybí. Nízkoprahové čarodějnice se stávají masovým jevem, překonávají vykřičený Silvestr a konkurují náročným vánočním svátkům.

Svátek polistopadového češství

Období na přelomu dubna a května přestává být příležitostí pro novináře, politiky, extremisty i politology, může ovšem posloužit jako předmět sociologických zkoumání. Na čarodějnicích se dá dobře popsat proměna Česka na maloměstskou společnost, ve které se zájem jednotlivce omezuje na vlastní rodinu, k tomu patří relativně malý okruh sousedů a nakonec ještě vesnice, kde jsem se narodil, případně kde na chalupě prožívám své soukromé štěstí.

Tato společnost se nezajímá o extrémní levicová, pravicová, nacionalistická či jiná hnutí, natož o politický program, který se snažila prezentovat o Prvním máji například ČSSD. Lidé už nebojují o sociální spravedlnost a lepší pracovní podmínky. Stahují se do soukromí, které je mnohem důležitější než jakákoli veřejná činnost, a jednou za čas chtějí zažít sounáležitost s ostatními. Skoro se zdá, že národ našel smysl života a víc už nežádá. Samozřejmě, delší dobu může takový život fungovat jen za předpokladu, že se úplně zastaví dějiny.