Rukavice jsou dole. A teď na pěsti

Skandály české politiky mají jeden společný rys – v obecné paměti z nich nakonec zůstanou ty nejefektnější, ale fakticky nejméně důležité výjevy. Překvapený výraz doktora Ratha, když se v jeho tašce změnilo pod pohledem policistů víno v sedm mega v českých, obdobně nevěřící výraz Jany Nagyové, když si pro ni domů přišli hoši v kuklách, chlapácké a zároveň mazlivě důvěrné rozhovory mezi Bémem a Janouškem, vulgo Mazánkem a Kolibříkem… Mohli bychom pokračovat.

Populární výjevy zůstaly, zlidověly, staly z nich zbojnické historky české politiky. Zejména proto, že k věcnému prošetření a případným rozsudkům zatím většinou nedošlo. Janouškovi nezlomilo vaz jeho černokněžnické působení na pražském magistrátu, ale zkoksovaná autonehoda. Čtyři roky po pádu Nečasova kabinetu stále není nic slyšet o horách zlata a milionech, údajně spojených s korupcí na Úřadě vlády, a doktor Rath dál ordinuje v Hostivici.

Lze se proto obávat, že turbulentní dění prvního květnového týdne roku 2017 dopadne podobně. Zůstane z něj vzpomínka na vpravdě jágrovskou práci prezidenta republiky s holí a ministra financí Babiše v roli jukeboxu, zaseknutého na cyklickém opakování slov „kampaň, nahrávka, Kalousek, korupce“.

A ještě jednu věc má většina minulých kauziček společnou: provází je obvykle odér jisté provinční umaštěnosti. Místo machiavelistických manipulací jsme v minulosti viděli spíš něco na způsob hádky na poště v okresním městě, kde se to hemží různými strýci Viky, kamarádkami, které provozují bordel, kde šustí věčné rekvizity všech českých domácností, totiž igelitky.

Machři vojenského zpravodajství, vyslaní na pokyn milenky špehovat manželku premiéra, se hned ze začátku provaří jako kluci chycení na švestkách. Úředník si na likvidaci krásné a nepohodlné novinářky nezjedná stylového zabijáka v kožených rukavicích, ale postavičku jménem Citron, která to ještě zatepla napráší na komisařství. Je otázkou, zda zveřejnění nahrávek rozhovorů Andreje Babiše s redaktorem MF DNES Markem Přibilem, jež dalo celé vládní krizi zcela novou dynamiku, bude mít nakonec podobně tragikomický rozměr.

Ať už si o Andreji Babišovi myslíme cokoliv a jakkoliv mohl být pro každého, kdo nesdílí ideu státu řízeného stylem masokombinátu, pohled na vykrucujícího se ministra financí minimálně zábavný, dlouhodobý odposlech místopředsedy vlády je nepochybně vážná věc.  

Babiš s touto kartou jistě bude hrát. I když je jeho mantra o kampani a spiknutí všech proti křišťálově čistému ministrovi, nejlepšímu strážci státní kasy, co kdy tato země poznala, pochopitelně únavná a v naprosté většině vyfabulovaná, v jednom se Babiš zřejmě nemýlí.

Jestliže skutečně existuje skupina vlivných lidí z byznysu, která na něj dlouhodobě sbírá kompromitující materiály, jak v pátek uvedl investigativec Janek Kroupa, pak jde o skutečně vysokou hru s cílem sestřelit nejvlivnějšího muže ve státě, v níž redaktor Přibil hrál roli hejla.

Babiš má zatím v ruce lepší karty, protože kolem úkolování novinářů médií vlastněných Agrofertem může donekonečna mlžit a nakonec: i v nejhorším případě jde sice o neetické, ale nikoliv trestné jednání. Bude argumentovat tím, že sledování ministra financí naopak představuje bezpečnostní riziko pro celý stát.

Je otázkou, s čím ještě vyrukuje zatím enigmatická skupina Julius Šuman, jež odposlechy zveřejňuje. Pokud půjde o informace z Babišovy minulosti, zejména co se týče jeho vazeb na komunistické tajné služby, může to představovat bod zlomu. Každopádně to zatím na ulepenou českou bramboračku, jak ji známe z mnohých kauz minulosti, příliš nevypadá.

Pět měsíců před volbami jsou rukavice dole a všechna další kola se už pojedou na pěsti. Co zákulisní hry vlivových skupin během té doby provedou s už tak masivně pošramocenou důvěrou části občanů ve stát a jeho instituce, se lze jen domýšlet.