Nic takového. Změna politiky začleňování Romů se nechystá

Včerejší text Petra Holuba týkající se romské integrace vyvolal svou dikcí mnoho otázek. Popisoval totiž údajnou novou politiku ministra Dienstbiera – politiku začleňování založenou na národnostním principu. Hned v úvodu je však třeba konstatovat, že nic takového ministr nemá v plánu, neměl, nic takového „není a nebylo na stole“ a opakovaně se vyvracelo i před novináři.

Nevím, odkud má Petr Holub informace, že se bude „nejprve zjišťovat, kdo je Rom, a ten potom bude mít nárok na dávky“. Nic takového se nechystá a byla by chyba se do něčeho takového pouštět. Naopak. Působení Agentury pro sociální začleňování ve vyloučených lokalitách je realizováno na stále stejném principu – tedy: pomoc směřuje ke všem  obyvatelům lokalit bez ohledu na etnicitu. A tuto skutečnost ministr Jiří Dienstbier skutečně opakovaně deklaroval.

Agentura se snaží urychleně stabilizovat personální situaci, což, pravda, není (po odchodu 24 pracovníků) jednoduché. Do konce srpna by měly být všechny uvolněné pozice obsazeny a práce celého staronového týmu se postupně stabilizuje. Dobrá zpráva tedy je, že se Agentura ve spolupráci s obcemi a dalšími partnery vyrovnává s nastalou situací a daří se jí zajistit s podporou obcí plnění jejich povinností. V současné době již Agentura vyjednává o spolupráci s dalšími novými městy.

A co se samotných Romů bezprostředně týká, bylo by dobře, kdyby se do činnosti Agentury zapojili ve větší míře. Koneckonců, je to jedna z podmínek Evropské unie. Romští obyvatelé vyloučených lokalit nejsou jen objekty péče, jsou to lidé, kteří se sami mohou (stejně jako kdokoli jiný) zapojit do místních lokálních partnerství. A pokud by se našli Romové, kteří projdou náročným výběrem nových pracovníků Agentury, bylo by to více než dobře. Snižovat nároky na zaměstnance Agentury však není možné.

Pravděpodobnější proto je, že se Agentura pokusí umožnit zájemcům o práci v oblasti sociální inkluze stáže či působení na dobrovolné bázi. Vztah důvěry mezi Agenturou a romským etnikem je velmi důležitý, bez něj je dopad práce Agentury v lokalitách omezený. A naopak všichni obyvatelé vyloučených lokalit – tedy i Romové – musí respektovat pravidla, za nichž Agentura v lokalitách působí.

Dodejme proto ještě jednou, že stále platí, že Agentura měří ve své činnosti všem stejným metrem a že ani Agentura, ani ministr Dienstbier žádné změny politiky začleňování nechystají.

A na závěr si neodpustím osobní poznámku. Když jsem v roce 2008 pracovala v Kanceláři Rady vlády pro záležitosti romské komunity a stála jsem u zrodu Agentury, často jsem slýchala argumenty, že se stát zase pouští do vyhazování peněz na další úředníky. Jedním z kritiků byl tenkrát i novinář Petr Holub. Jsem ráda, že se tehdejší pochyby nenaplnily. Sociální začleňování je náročný úkol, který stojí před celou společností, vládní Agentura je jedním z klíčových nástrojů, který k začleňování přispívá.

Autorka je vedoucí pracovnice Agentury pro sociální začleňování.