‚Pokud nezačneme jednat s hladovkáři, budeme mít problémy‘

Česká republika bude mít vážné problémy, pokud úřady nezačnou jednat s běženci, kteří už od úterka drží hladovku v detenčním táboře v Drahonicích. Přestože od pádu komunismu uběhlo téměř 26 let, ministerstvo vnitra se stále chová autokraticky. Češi by se proto měli vrátit ke křesťanským hodnotám a neuchylovat se k „obskurním“ protiislámským spolkům. Tak současnou situaci v rozhovoru pro ECHO24.cz popsal farář Mikuláš Vymětal, který s uprchlíky dlouhodobě spolupracuje a na jejich podporu zahájil řetězovou hladovku.

Podle policie si v pátek v Drahonicích nevyzvedlo snídani 34 cizinců, oběd jich potom vynechalo 35. Tedy zhruba tolik jako v předchozích dnech. Na podporu běženců jste koneckonců jeden den hladověl i vy, když jste zahájil takzvanou řetězovou hladovku.

Ano, zahájit řetězovou hladovku byl můj nápad. Každý z nás hladovkářů se jeden den postí a zároveň se snaží vykonat něco na podporu běženců. Pak předá štafetu dál. Zájem je docela velký. Máme teď několik desítek zájemců a každý chce na podporu běženců hladovět co nejdřív. Úplná legrace to ale není. Třeba když jsem se postil já, tak mi bylo nevolno, bolela mě hlava a chtělo se mi zvracet. Tím spíše však soucítím s běženci, kteří už jsou po těch dnech docela zesláblí. Chceme jim pomoct, ale zároveň o ně máme obavy.

To zní pochopitelně. Policie ovšem upozorňuje, že s hladověním uprchlíků to není tak jednoznačné – někteří si jídlo nosí na pokoje, kde se o něj můžou podělit s ostatními, jiní zase využívají svého práva a nechávají si dovážet balíčky s jídlem zvenku. Takže není jisté, kdo skutečně hladoví a kdo to jen předstírá…

Tuto možnost vyloučit nelze. Hladovku je však potřeba vnímat především jako formu protestu. Oni mají dva požadavky. Ten první je, že v žádném případě nechtějí být odsunutí do země, ze které utíkají. Většina z nich je totiž z Iráku a tam je ten takzvaný Islámský stát, kterého se oni opravdu strašně bojí. Říkali: „Radši nás zabijte, než abyste nás tam odsouvali.“ Druhý požadavek je, aby byli propuštěni.

Úřady se však musí řídit předpisy, které jim znemožňují s běženci kvůli hladovce vyjednávat. Kdyby to udělaly, mohly by z toho mít problém.

Ano. A Česká republika taky bude mít problémy, když s nimi úřady nebudou jednat. Vlastně už teď je má – mám mnoho přátel v zahraničí, takže vím, jak se lidé ve zbytku Evropy dívají na naše chování k uprchlíkům.

Pokud se ale chtějí dostat ven, proč nepožádají o azyl? Z detence by se pak dostali v řádu dnů.

To ano, ale o azyl je potřeba požádat během sedmi dnů po vstupu na území republiky. A ta doba už uplynula.

To ano, ale mluvčí cizinecké policie na dotaz serveru ECHO24.cz sdělila, že jim úřady opakovaně nabízely azyl i nyní, když zahájili hladovku. Takže možnost tu stále je.

Oni ale nechtějí žádat o azyl v Česku. Chtějí do Švédska nebo do Německa.

Proč? V Česku se přece nebojuje. Láká je snad vyšší životní úroveň západoevropských zemí?

To si nemyslím. Ti lidé mají často ve Švédsku nebo Německu příbuzné a přátele, kteří tam odešli už dřív. Takže je pochopitelné, že chtějí žít v prostředí, kde jim někdo pomůže zapadnout. Češi je navíc zavřeli do detence, kde se k nim vždycky nechovali úplně hezky, takže ti lidé dnes říkají, že nepoznali nic, proč by v Česku měli žádat o azyl.

České úřady ale opakovaně popírají, že by s cizinci jednaly nějak nepřístojně. Muslimským uprchlíkům koneckonců nabízejí i jejich náboženskou stravu…

Ze svých zkušeností mohu říct, že policisté a další personál uprchlických zařízení s uprchlíky jedná celkem slušně. Třeba v Bělé pracují lidi, kteří se v této oblasti pohybují někdy i dvacet let a pracovat s cizinci berou jako své životní poslání. Problém představují bezpečnostní agentury, které si ministerstvo najímá, na vnitřní ostrahu těch zařízení. To jsou lidé, kteří jsou velmi špatně placení a podle toho vypadá i jejich práce. Jednají zkratkovitě, uprchlíky někdy nazývají jako „čmoudy“. Navíc často neumí anglicky, takže se s běženci nemají pořádně jak domluvit. Ale nelze je všechny házet do jednoho pytle, jsou mezi nimi i slušní lidé.

A co uprchlíci? Jsou mezi nimi nějaké rozdíly? A jak na vás vlastně reagovali jako na křesťanského faráře?

Muslimové jsou různí. Nejvíce jsem zatím potkával Syřany, Iráčany, Afghánce a Pákistánce. V Sýrii mají ti muslimové k církvi úctu. Jsou tam třeba křesťanské školy vedené jeptiškami. A tyto školy jsou tam považovány za elitní. Takže tam jsou vztahy mezi křesťany a muslimy dobré. V Iráku je to složitější, protože tam spolu v posledních letech válčili. Afghánci pro změnu křesťanství neznali skoro vůbec, ti jsou nám celkem vzdálení. A Afričani, ti jsou úplně odlišní, často si na cestu půjčují peníze a mají o Evropě přehnané představy. Jinak jsou to ale pracovití lidé – jejich rodiny je sem vyslaly, aby si našli práci a mohli část výplaty posílat domů.

Odpůrci imigrace varují, že mezi uprchlíky mohou být vmíseni islamisté. Možná i to je důvod, proč české úřady přistupují k migrantům obezřetně.

To bych neřekl. Oni ty radikály šíleně nenávidí, utíkají před nimi. Já si myslím, že by s nimi ti radikálové ani nešli, protože to jsou lidé, kterým ti radikálové zabili třeba část rodiny. Ti uprchlíci z nich mají strach a zároveň před nimi utíkají. Německá tajná služba to zkoumala a nenašla žádný důkaz, že by tam nějací byli.

To je možné. I tak ale nelze přijmout do Evropy každého. Co kdyby se mezi uprchlíky dostal třeba bývalý exponent Asadova režimu, který obvykle označujeme jako nedemokratický?

Takové riziko se vyloučit nedá. Záleží ale především na nás. Ti lidé se zde budou chovat podle toho, jak se budeme my chovat k nim.

Narážíte tím na nejrůznější protiislámské iniciativy?

O ty ani tolik nejde. Lidé rádi podléhají nepodloženému strachu, takže podobné obskurní spolky nalezneme prakticky po celé Evropě. Mám na mysli spíš přístup ministerstva vnitra. To totiž vyvíjí takovou politiku, že chce Českou republiku udělat pro cizince neatraktivní. A tím nemyslím jenom běžence, ale i třeba Američany. Ministr Chovanec svojí politikou dosáhl toho, že teď pro migranty nejsme ani cílovou, ale ani tranzitní zemí. Zanedlouho to sice bude 26 let, co padl komunismus, ale ministerstvo vnitra se chová, jako kdyby bylo v nějakém autokratickém státě.

Odpůrci imigrace se často brání tím, že chtějí před muslimskými migranty chránit evropské křesťanské hodnoty. Co vy na to jako evangelický farář?

Celá Bible je o uprchlících. Začíná to tím, že Adam s Evou jsou vyhnaní z ráje, pak Abrahám prchá do Egypta. V 5. knize Mojžíšově je dokonce věta, která se teď velmi hodí. Zní: „Můj otec byl chudý Syřan.“ A nakonec i samotný Ježíš byl uprchlík, když jeho rodiče utíkali před králem Herodem. Takže ten mainstreamový postoj církve je takový, že křesťan má být na straně uprchlíků. Tečka. A proti tomu se u nás objevuje takový zvláštní proud, že se lidé hlásí ke křesťanským tradicím a o křesťanství toho přitom moc nevědí. Ta tradice je u nich nenávist a nesnášenlivost. A to je špatná cesta, protože na nenávist se rozumně navazovat nedá.