1

Odveta za mstitele. Uhl si stěžuje u ministra

Odvaha a statečnost si bezpochyby zaslouží uznání. Projevil je asi každý, kdo se v letech 1948 až 1989 nějak vzepřel komunistickému režimu. Když parlament před čtyřmi lety rozhodl, že ocení „účastníky odboje a odporu proti komunismu“, pokusil se v zákoně definovat, co onou statečností rozumí. Vymezení asi nemohlo být úplně dokonalé. A také není. Nejasně specifikovaná kritéria otevřela prostor k různým názorům na to, kdo si uznání ještě zaslouží a kdo už ne.

Nepomohli ani ti zdánlivě nejpovolanější, tedy historici. Není divu, po politicích je to v Čechách asi nejrozhádanější povolání. Spory o hodnocení protikomunistického odporu, přifoukávané politiky na obou názorových stranách a v nemalé míře také osobními averzemi se v minulých letech asi nejmarkantněji projevily na turbulencích v Ústavu pro výzkum totalitních režimů (ÚSTR).

Ústav nyní ovládá skupina s aktuálně příznivějším politickým zázemím, reprezentovaná radním ÚSTR Michalem Uhlem. Paradoxní je, že někteří z těchto vítězů před lety vyloženě nepřáli vzniku ústavu. Zpochybňují lustrace, termín „totalita“ se jim zdá příliš silný a spolupráce známých osobností s bývalou Státní bezpečností pro ně není vítané téma. Namísto na dokumentaci represí komunistických bezpečnostních složek by ústav raději orientovali na studium „každodennosti“.

Část lidí, kteří byli z ústavu vypuzeni, se uchýlila pod křídla ministerstva obrany, kde mají v péči právě vyřizování žádostí někdejších odpůrců režimu. Boj o hodnocení minulosti tím nicméně neskončil. Postupně se přenesl do další fáze, místo uvnitř ústavu se nyní vede mezi ÚSTR a odborem pro válečné veterány na obraně, který vede bývalý náměstek ředitele ústavu Eduard Stehlík (zároveň je také členem Rady ÚSTR, skupina kolem Uhla ho však vytěsnila do permanentní opozice).

Aktuální střet se vede o to, zda měl Michal Legdan, člen kontroverzní skupiny Mstitelé Milady Horákové, získat uznání protikomunistického odbojáře. Stehlíkův odbor mu postavení příslušníka odboje a stotisícovou odměnu přiznal v lednu. Rozhodlo zejména to, že připravoval letáky, zajistil dvě desítky nábojů do samopalu, bubínkový revolveru spolu a v roce 1962 dostal při procesu s uvedenou skupinou desetiletý trest. Loupeží ani vraždy, které měli na svědomí ostatní členové skupiny, se přímo neúčastnil. Kandidatura do KSČ, která je jinak překážkou osvědčení, byla Legdanovi prominuta.

Souhlas ministerstva s oceněním vyvolal ostrou reakci. Po opakovaných kritických článcích historika a redaktora Lidových novin Petra Zídka, jenž zdůrazňoval kriminální činy skupiny, se Rada ÚSTR na Uhlův návrh 18. května distancuje od osvědčení pro Legdana. Syn bývalého chartisty a vystudovaný sociolog (!) píše ve vyhlášení o házení vrahů a zlodějů do jednoho pytle společně s disidenty a velké ráně pro spravedlivě oceněné.

Proč takový odpor po čtyřech měsících? Legdana už stejně ocenění těžko někdo zbaví. Etická komise ČR, která má roli jakési odvolací instituce vůči rozhodnutím Stehlíkova odboru, se vyjadřuje pouze k podnětům odmítnutých uchazečů, nikoli těch úspěšných. Navíc se dá z jejích verdiktů prokázat, že v minulosti přiznala ocenění lidem, jejichž příběhy jsou s tím Legdanovým srovnatelné. Také ministerský odbor už vyřídil kladně případy neméně sporné a dokonce s větší stopou násilí. Uchazeč se buď vešel do zákona nebo ne, jiná kritéria být nemohou.

Přestože Uhl a spol. formálně nejsou účastníky správního řízení, ve kterém udělování osvědčení probíhá, a neznají tedy ani všechnu dokumentaci, rozhodli se zřejmě pro vyšší hru. Jak si jinak vysvětlit Uhlovy textové zprávy, v nichž si stěžoval ministru obrany Martinu Stropnickému (ANO)? Nemluvě o dalších interpelacích, které podle informací deníku Echo24.cz proběhly nebo se chystají. Cíl není jasný, může to být začátek pokusu o změnu zákona a přesun agendy do ÚSTR.

Vedení ústavu by si přitom mělo zamést před vlastním prahem. Jeho pracovníci, respektive zaměstnanci podřízeného Archivu bezpečnostních složek (ABS) totiž nestíhají průběžně vyřizovat žádosti ministerstva o posudky k uchazečům. Zatímco v roce 2013 vydal ABS 860 stanovisek, loni to bylo jen necelých 640. Ministerstvo naopak ve stejném období více než zdvojnásobilo počet rozhodnutí na 840. Čas přitom hraje velkou roli, mnoho uchazečů je ve velmi vysokém věku a od roku 2012 více než tři stovky z nich zemřely. Kapacity přitom ústav má, na vyřizování žádostí od ministerstva dostal přidáno ze státního rozpočtu a od ledna přijal několik lidí jen na tuto agendu.


Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.