Tehdy: 1985 (Subaru XT). Teď: 2015 (Reunalt Espace)
Tehdy: 1985 – Subaru XT
Kontrola provozních údajů vozidla pomocí mechanicky nebo elektromechanicky poháněných ukazatelů všeho možného ‑ od rychlosti přes otáčkoměr až po úspornost jízdy ‑ patří k automobilům v podstatě od jejich počátků. Už dlouhá léta se – i v souvislosti s dobovými
módními trendy ‑ inženýři zabývají myšlenkami na zefektivnění zobrazování nezbytných údajů a především podstatné rozšíření jejich množství. Jakkoliv lze tyto prvotní snahy z šedesátých až osmdesátých let minulého století hodnotit z dnešního pohledu spíš úsměvně a samoúčelně, prehistorické „digi“ své kouzlo opravdu mají.
Jen málo z nich dnes však v dochovaných vozech stoprocentně splňuje svoji původní funkci. Semidigitální přístrojovku nabídl v polovině sedmdesátých let třeba Citroën CX, pravé žně se světélkujícími krystaly ale zažívali především zákazníci ve Spojených státech a Japonsku, kde vzniklo množství fantastických kreací, nad nimiž dnes kroutíme hlavami. V Evropě se s výjimkou zmiňovaného Citroënu digitální zobrazování omezeně uchytilo nejen u vozů vyšších tříd, jako byl Opel Senator nebo Aston Martin Lagonda, ale také v konfekci (Opel Kadett, VW Golf, Fiat Tipo) či u zajímavých prototypů, jako byla Lancia Orca z roku 1982.
Teď: 2015 – Renault Espace
Po období relativního „digitálního klidu“ v devadesátých letech a v první dekádě nového milénia začaly automobilky houfně přicházet s novodobou podobou digitálního zobrazování důležitých údajů. Oč ordinérněji a nenápadněji tyto soudobé displeje vypadají, o to
sofistikovanější je jejich technický základ a především spektrum poskytovaných informací. Zatímco před třiceti lety bylo z různých důvodů důležité vědět, jaké že napětí panuje v elektrické výzbroji vozu, dnes už většina uživatelů stěží pobere podstatu otáčkoměru a o teploměr chladicí kapaliny náhodou zavadí v hloubi menu při párování s chytrým telefonem. Nepopiratelnou výhodou dnešních digitálních přístrojovek je velké množství způsobů zobrazení jednoho konkrétního údaje.
Podobně jako před lety se dnes vyskytují jak u vyloženě drahých, tak i u lidovějších vozidel, kde se často objevují v kombinaci s klasickými „ručičkami“ ‑ jako například u Renaultu Mégane. Existují rozdíly v uspořádání přístrojových kapliček. Zatímco třeba u vozů Volvo se setkáváme s displeji pro zobrazení jednotlivých konkrétních údajů, jednolitá LCD plocha v modelech Audi nebo Jaguar umožňuje údaje po displeji různě přesouvat, nechat mizet, případně měnit jejich velikost.
