‚Zavinila jsem Arabské jaro,‘ vyčítá si úřednice. Zavřela jeden stánek
Stánkař se upálil... a po něm další
NOVÉ
Když tuniská úřednice Faida Hamdyová zakázala před pěti lety pouličnímu prodejci zeleniny provozovat jeho stánek, nedovedla si ani představit, co tímto rozhodnutím odstartuje. Nespokojený zelinář se na protest proti jejímu rozhodnutí zapálil před místním úřadem. Jeho čin později napodobili další protestující, tyto akce nakonec vyústily v muslimskou revoluci známou jako arabské jaro. Hamdyová se po letech pro deník Daily Telegraph rozpovídala o svých pocitech.
Pro Hamdyovou přitom vše začalo jako obyčejný pracovní den. Při jedné z pravidelných pochůzek po městečku Sídí Bú Zíd narazila na stánek se zeleninou, který neodpovídal vládním předpisům. V souladu s platnými nařízeními se tedy rozhodla prodejci Muhammadu Buazízímu jeho živnost zavřít. Mladý obchodník ovšem ztrátu živobytí neunesl. Tehdejší Tunisko bylo totiž podobných stánků plné, kvůli všudypřítomné korupci ovšem nikdo stejné prohřešky neřešil. Buazízí se na tuto událost rozhodl upozornit veřejně a na protest se zapálil před budovou místního úřadu.
„Někdy si přeji, abych nic z toho před pěti lety neudělala. Cítím se zodpovědná za to všechno, co se od mého rozhodnutí událo,“ svěřila se Hamdyová. Buazízí na následky svého zranění zemřel, vládnoucí režim se kvůli tomu rozhodl svou úřednici uvěznit. Ani to ale nemohlo zastavit protesty, jež měly následně vypuknout.
Smrt Buazízího uvolnila napětí, které se v arabském světě dlouho hromadilo. Mladí lidé v jeho rodném městě uspořádali sérii demonstrací, cílem protestů se staly zejména zkorumpovaní úředníci. Zmírnění napětí nepomohly ani tvrdé policejní zásahy a neochota vlády nastalou situaci řešit. Když státní představitelé pochopili, že uvěznění Hamdyové ničemu nepomůže, rozhodli se zprostit ji obvinění a propustit ji.
„Někdy si přeji, abych nic z toho před pěti lety neudělala. Cítím se zodpovědná za to všechno, co se od mého rozhodnutí událo,“ svěřila se Hamdyová.
„Občas sama sebe obviňuji za všechny ty tragédie. Říkám si, že to je všechno má vina. Právě mé rozhodnutí začalo utvářet historii. Byla jsem to přeci já, kdo tu revoluci odstartoval. Mnoho Tunisanů kvůli tomu trpí, ale tak je to vždycky,“ nepřestává Hamdyová litovat všeho, co nechtěně způsobila.
Revoluce v muslimském světě
Nespokojenost se navíc rozšířila i do dalších muslimských zemí. Během několika týdnů od Buazízího smrti se od Maroka po Saúdskou Arábii upálilo přes sto protestujících. Protesty proti vládnoucím režimům nakonec vyústily k pádu vlády v Egyptě či Libyi, občanská válka nadále sužuje Sýrii. „Když se podívám na svou zemi, vidím všude jen smrt a extremismus. Tolik krásných duší muselo zemřít,“ dodala emotivně.
Revoluce nepřinesla úlevu ani rodině upáleného Buazízího, kterého mnoho účastníků revoluce začalo považovat za mučedníka. Příbuzní zemřelého se před nechtěnou popularitou rozhodli utéct do Kanady. Podle Buazízího sestry nikdo z účastníků revoluce nepochopil, o co jejímu bratrovi ve skutečnosti šlo.
„Můj bratr vytvořil něco, co se chamtiví lidé pokoušejí zničit. Byl to milovník života a litoval by tedy nejen smrti protestujících, ale i hlouposti vládnoucích politiků. Jeho smrt byla osud a já to chápu. Kdyby tu ale mohl být s námi, žádal by o více důstojnosti v ulicích,“ prohlásila Samia Buazízíová.
O tom, že zabavení zelinářského stánku vedlo alespoň k malému zlepšení poměrů v Tunisku, svědčí snaha o demokratizaci země. V následujících pěti letech od upálení trhovce proběhly v zemi dvoje volby, v obou z nich uspěly odpůrci předchozího režimu. Hamdyová ovšem nemůže být spokojena ani ve světle těchto událostí. „Buazízí i já jsme oba oběti. On ztratil život, a ani ten můj už nikdy nebude jako dřív,“ řekla zklamaně.
