Druhá válka o Falklandy? Možná s asistencí Ruska a Číny
Připomínáme si 33 let od začátku jednoho z nejpodivnějších ozbrojených konfliktů 20. století. Dne 2. dubna 1982 zaútočila Argentina na britské Falklandské ostrovy, bleskově je obsadila a očekávala, že britská veřejnost nedovolí vládě poslat vojáky umírat na druhý konec světa, aby bránili jeden z posledních zbytků koloniálního impéria. Argentina se fatálně zmýlila, je ovšem otázkou, kdo se z výsledku této války poučil víc.
Kdyby nebyla tehdejší předsedkyní britské vlády Margaret Thatcherová, mohl Argentině onen kalkul snad i vyjít. „Železná lady“ ale agresi neustoupila a vyslala do jižního Atlantiku flotilu, která během několika týdnů intenzivních námořních a leteckých bojů dobyla Falklandy zpátky (ačkoli to bylo vítězství těsné a draze zaplacené). Argentina se ale nároku na ostrovy nevzdala a zakomponovala ho i do své ústavy. A objevují se některé náznaky, že by se třeba mohla opět pokusit získat toto britské zámořské území silou.
Skutečností je, že britská vojenská moc za poslední čtvrtstoletí dramaticky upadla. Dnes nemá britské námořnictvo ani jedinou plnohodnotnou letadlovou loď, nemá ani letouny Sea Harrier, kterým patří asi největší zásluhy za vítězství v roce 1982. První nová letadlová loď vstoupí do služby až v roce 2017 a bojeschopnosti s letouny F-35 (jež mají také hodně potíží) dosáhne až za další tři roky. Vojenští i civilní odborníci se shodují, že Velká Británie nemá a ještě několik let nebude mít kapacity na opětovné dobytí Falkland.
Jediným řešením je tedy dislokovat na ostrovy obranné kapacity natolik silné, aby bylo možné ostrovy ubránit proti případnému počátečnímu útoku, dokud nedorazí posily. V současné době se o to stará asi 1200 vojáků pozemních sil, čtyři moderní stíhací letadla Eurofighter Typhoon a časté návštěvy lodí Royal Navy. Na „odhánění“ občasných argentinských narušitelů to stačí, nelze ale spoléhat na to, že tento stav setrvá dlouho.
Argentina se pořád nevzpamatovala z ekonomického kolapsu, ale přesto od ní slýcháme velmi útočnou rétoriku a množí se zprávy o plánech zbrojení. Přesto, nebo spíš právě proto? Stojí za zmínku, že i roku 1982 se argentinská vláda rozhodla k útoku na Falklandy také kvůli poklesu své popularity a snaze odpoutat pozornost od ekonomických problémů. Zahájení války bývá u jistého druhu politiků velmi oblíbenou metodou „řešení“ krizí.
Klíčovým tématem je přezbrojení argentinského letectva, jehož zastaralé letouny Mirage III/5, Dagger a A-4 Skyhawk (z nichž velká část navíc není schopna provozu) se nemohou vyrovnat špičkovým „Tajfunům“. Výkonnější stroje by dramaticky změnily poměr sil, jelikož pokud by jim britské stíhače podlehly, Argentinci by potom mohli uskutečnit námořní a letecký výsadek na Falklandy dřív, než by Britové stačili zareagovat.
Argentina se v uplynulých letech pokoušela zakoupit modernější bojová letadla z řady zdrojů. Mluvilo se mj. o ex-španělských Mirage F1 nebo izraelských strojích IAI Kfir Block 60; spíše komicky působil pokus Argentiny hovořit s Brazílií o strojích Gripen z tamní licenční výroby, protože Gripen je částečně britský typ. Další dodavatele zřejmě odradilo to, že Argentina není zrovna nejspolehlivěji platící zákazník. V loňském roce se však objevily i znepokojivé zprávy o dvou zemích, které by i tak mohly Argentinu vyzbrojit.
Vzhledem k současné mezinárodní situaci asi nebude moc překvapivé, že jde o Rusko a Čínu, jež se ostatně snaží o posilování svých mocenských pozic v Latinské Americe řadu let. Zdatně jim v tom pomáhá spolupráce s populistickými režimy, na prvním místě tím, jenž se navzdory smrti Huga Cháveze udržuje ve Venezuele. Rusko a Čína navíc patrně našly způsob, jak celou záležitost s letouny pro Argentinu ekonomicky ošetřit.
Řešením je takříkajíc platba v naturáliích. Rusko údajně nabídlo Argentině zapůjčení dvanácti taktických bombardérů Su-24 výměnou za dodávky potravin. Nezapomínejme, že Rusko dnes čelí potížím kvůli embargu na dovoz některých potravin ze Západu, zatímco Argentina se řadí mezi největší producenty hovězího masa. V případě Číny pak jde o to, co Falklandské ostrovy ukrývají a co čínská ekonomika potřebuje, a to velké zásoby ropy a zemního plynu (ty ostatně Argentince zřejmě do jisté míry motivovaly už v roce 1982).
V současnosti proto Argentinci jednají s Čínou o dodávce snad až 24 stíhacích letadel FC-1 či J-10B. Zvláště ve druhém případě už jde o dosti vyspělý stroj, jenž by sice v souboji „jeden na jednoho“ proti Typhoonu patrně prohrál, ale početní převaha by celkem spolehlivě znamenala vítězství. Bombardéry Su-24 by se následně postaraly o zbytky obrany Falklandských ostrovů a díky možnosti nést špičkové ruské nadzvukové protilodní střely by nepochybně byly rovněž účinnou zbraní v případném střetnutí s Royal Navy.
Zájem Argentiny získat sporné ostrovy tady perfektně koreluje se snahou Ruska a Číny posílit své pozice na úkor Západu (a to nejen v Jižní Americe). Od prodeje zbraní by se klidně mohlo přejít k rozsáhlejší vojenské spolupráci, např. v podobě přístavů pro ruské (a)nebo čínské lodě v Argentině. Západ tady sklízí trpké plody velkých škrtů v obranném rozpočtu Velké Británie, na nichž se podíleli labouristé i konzervativci.
Samozřejmě není vůbec jisté, že Argentina opravdu chystá druhý útok na Falklandy. Je docela možné, že chce nové letouny použít „jen“ jako prostředek nátlaku při jednání s Londýnem, ale i to by bylo důkazem vojenského úpadku Velké Británie. Ačkoli Falklandy představují značně specifický případ kvůli velké vzdálenosti od „mateřského“ státu, aktuální vývoj okolo nich lze považovat za skutečně odstrašující příklad toho, jakým tristním důsledkům může čelit vyspělá země, která v dnešním světě zanedbá své ozbrojené síly.
