Neslavné výročí

Ačkoliv je teď aktuální volba presidenta USA, neměli bychom zapomínat i na události jiné, jejichž dopady na náš stát a každého z nás jsou a budou možná ještě závažnější.

Proto chci připomenout, že 3. 11. 2009 podepsal president České republiky Václav Klaus jako poslední v Evropě Lisabonskou smlouvu.

Není to moc dávno – ale dost dávno na to, aby řada našich občanů pozapomněla, o co vlastně šlo a jaké to má a bude mít pro nás pro všechny důsledky.

Takže velice stručně o čem ta smlouva je. V řadě diskusí, které jejímu podpisu předcházely, definoval její „základní parametry“, Parlamentní institut takto:

„Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou definovaný v Lisabonské smlouvě znamená oslabení vlivu České republiky v Radě, a to jak absolutně, tak i ve vztahu k velkým členským státům.“

„Výrazné omezení práva veta a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na větší počet oblastí. Lisabonská smlouva rozšiřuje možnosti použití tohoto způsobu rozhodování celkem o 68 oblastí, z toho u 19 oblastí se jedná o nahrazení stávajícího jednomyslného rozhodování a 49 oblastí je zcela nových. V historii Unie představuje toto rozšíření dosud největší posun. Z „citlivých“ oblastí jde například o vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku, energetiku, dopravu a mnoho dalších“.

Je důležité si uvědomit, že tento posun fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování, a tak likviduje v těchto oblastech suverenitu naší země a činí z ní závislé území pod správou vyšší moci.

A o tom, že se tak děje není sporu – až příliš často totiž slýchám od zákonodárců „napříč politickým spektrem“ větu „je to pitomost, ale schválit to musíme“.

Asi exemplárním příkladem toho, jak a v jakém rozsahu se výše uvedené obavy naplnily, je migrační krize a s ní související snaha o zavedení kvót.

Jde totiž o věc kvalitativně jinou než řada předchozích „direktiv“ a „nařízení“, především z hospodářské oblasti, kde lze říci že jde “jen” o peníze a řada aktérů se domnívá, že se jich to netýká. Ani to sice není pravda, protože vše nakonec zaplatí občané, ale většina z nich to ještě zcela nevnímá.

Nicméně v případě migrační krize už nejde „jen“ o peníze, ale začíná jít doslova a do písmene „o krk“.

A troufám si říci, že to tak v České republice chápe převažující většina občanů. Na rozdíl od EUroelit se opět převažující většina občanů domnívá, že jen oni mají právo rozhodovat o tom, koho si „k sobě domů“ nastěhují.

EUroelity se naopak z důvodů obtížně pochopitelných (to by bylo na samostatný příspěvek) rozhodly, že nám sem prostě nastěhují koho chtějí a prosadily kvóty.

Těžko si lze představit křiklavější porušení suverenity státu a práva jeho občanů o sobě rozhodovat.

Zde bych jen připomenul, že něco podobného u nás prováděli komunisté v 50. letech.

EUroelitám tento krok umožnila Lisabonská smlouva, která převedla „vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku“ do oblastí, kde se rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Naprosto se tak naplnily obavy všech, kteří před podpisem LS právě z těchto a dalších důvodů varovali, včetně mne.

Naopak naprosto nekompetentně dnes vyznívají hlasy zastánců podpisu. Z nich asi nejsměšnější je projev Z. Roithové, kandidátky na prezidenta ČR, který lze stále najít na youtube přes snahy ho vymazat. Nelitujte času a najděte si ho.. tolik naivity, neprozíravosti a slepého EUronadšení se jen tak nevidí.

Toto je v současné době nejkřiklavější výsledek nerozvážného podpisu Lisabonské smlouvy a není to zdaleka konec, ještě je ve hře bezvízový styk s Tureckem.

Bohužel je třeba si uvědomit, že pořád jde jen o jednu z 68 oblastí, kde bylo díky LS prosazeno hlasování kvalifikovanou většinou. Opravdu si ještě dne někdo myslí, že to bylo a je v zájmu občanů České republiky?

Myslím, že nebudu daleko od pravdy tvrzením, že Lisabonská smlouva, přesněji řečeno její aplikace, přispěla i k brexitu, protože pro řadu občanů UK už toho všeho bylo „trochu moc“.

Pokud v těchto souvislostech pohlédnu na domácí politickou scénu, musím říci, že z ní žádnou radost nemám.

Především nechápu, proč jsem dosud od žádného zákonodárce, který prosadil podpis LS (seznam mám), neslyšel veřejně pronesenou prostou a lidskou omluvu – byla to chyba (případným výjimkám se omlouvám).

Ale to je pohled do minulosti.

V současné době bych očekával jasnou vizi „co s tím“. Je totiž jasné, že s 2 % hlasů bude Česká republika přehlasována kdykoliv, když si to velké státy usmyslí. Proto by bylo žádoucí navrhnout a prosadit cestu, jak toto riziko minimalizovat. A jsem zvědav, zda se najde relevantní strana, která se této výzvy chopí.