Svatba ani svěřenský fond Babiše od Agrofertu neodstřihnou

Málokdo pochybuje, že se Andrej Babiš po odchodu z funkce předsedy představenstva Agrofertu opravdu vzdal řízení svého koncernu. Zaměstnancům prý šéfuje z ministerského křesla dál, hlavně v brzkých ranních hodinách přes oblíbenou komunikační linku, mobilní textové zprávy. Nyní se Babiš ocitl pod politickým tlakem, aby se vzdal také vlastnictví Agrofertu. Znamenala by taková změna přítrž pověstnému esemeskování?

Oligarchovo mocenské rozpětí ohrožují dva návrhy poslance Martina Plíška z TOP 09. První chce vyloučit z účasti v zadávacích řízeních všechny společnosti, jejichž vlastníkem je minimálně z deseti procent člen vlády. Tato změna by sice citelně zasáhla do podnikání Agrofertu, přímo na |Babiše však doléhá až druhý Plíškův návrh, podle něhož by člen vlády nesměl majetkově ovládat žádnou podnikající firmu (v současnosti zákon stanoví, že veřejní funkcionáři nesmějí podnikat nebo provozovat jinou výdělečnou činnost).

Sám Babiš nedávno připustil, že by mohl vložit Agrofert do svěřenského fondu. Zmínil také eventualitu svatby s družkou Monikou, na kterou by holding posléze převedl. Odhlédněme od možnosti, že předseda hnutí ANO v obou případech pouze mediálně balamutí, a berme to jako varianty, o nichž je ochoten uvažovat.

Přesun holdingu na Moniku Babišovou by fakticky nepřinesl žádnou změnu proti současnému stavu. I kdyby se s ní Babiš oženil a nová manželka se stala stoprocentním společníkem holdingu, majetková vazba by ministrovi jako manželovi zůstala. Teoreticky by manželé mohli Agrofert vyjmout ze společného jmění, což je ale velmi nepravděpodobné a navíc by se to zřejmě neobešlo bez řešení dědických nároků obou Babišových potomků z prvního manželství. Velikost a rozmanitost Agrofertu vylučuje jednoduché řešení.

Zřízení svěřenského fondu, nového instrumentu podle vzoru anglosaských trustů, který je zakotven v novém občanském zákoníku, vypadá na první pohled zajímavěji. Babiš jako „zakladatel“ by se musel vzdát majetku, převést jej na fond a přenechat jeho řízení na správci. Ten má postupovat podle vlastního uvážení. Zakladatel nad jeho činností dohlíží tím, že si nechává předkládat účetnictví a další doklady či informace.

Jak ale zdůrazňují někteří právníci zabývající se správou majetku, svěřenské fondy jsou poměrně čerstvá záležitost, jež dosud neprošla ohněm soudních sporů. K jejich fungování chybí vykonávací předpis. Podle některých odborníků je navíc možné, že by se Babiš mohl stát současně i jedním ze správců fondu (pokud by jich bylo více), což by v tomto případě popíralo původní záměr. Zákon vyloženě nevyžaduje, aby správce byl na zakladateli vyloženě nezávislá osoba, nejlépe advokát či notář, nestanovuje ani sankce za jeho nepřiměřené ovlivňování, respektive dává značnou volnost, jaká pravidla si zakladatel do smluvních dokumentů o fondu prosadí. Jak by si veřejnost mohla ověřit, že Babiš správce denně neúkoluje? I když by fond fungoval pouze zdánlivě, dalo by se to stěží vysledovat a postihnout.

Převod na manželku nebo zřízení svěřenského fondu může znamenat, že Agrofert formálně změní vlastníka, Babiš by ale dál zůstal na rozvoji holdingu zainteresován. Zpřetrhání přímého vlastnického vztahu je jedna věc, samo o sobě však nepotírá motivy k ovládání a k ohýbání politiky ve prospěch podnikatelských zájmů. Jako řešení se nabízí buď rozprodej Agrofertu, nebo odchod Babiše z aktivní politiky. Nic z toho se zřejmě nestane. Což neznamená, že nemá smysl oligarchizaci svazovat. Změna zákonů ale nestačí. Nejenže se objevují pochybnosti právních kapacit o kolizi takových návrhů s ústavou, hlavně se tím míjí pravý cíl, tedy vysokou podporu u voličů, která s vlastnictvím konglomerátu přímo nesouvisí.

Čtěte také: Konec zakázek pro Agrofert? Plíšek shání hlasy pro omezení Babiše