Kdo jsou „naši“ hackeři? Policie tápe

Dva hackerské útoky, kterým byl v posledních týdnech vystaven premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) a kterými se v současnosti „intenzivně zabývá policie“, představují jen „špičku ledovce“. Policie přitom zaznamená ročně stovky incidentů. Při určení sociálních profilů pachatelů ale tápe.

Obávaný hacker Neo ve filmu Matrix, postava Lisbeth Salanderové z knižní trilogie Stiega Larssona, ze skutečných osobností pak třeba Julian Assange a jeho projekt Wikileaks, svého času Kevin Poulsen, současný editor časopisu Wired, či uskupení Anonymous, které stojí za řadou útoků i v Česku. Mediální obraz hackerům většinou přisuzuje status asociálních jedinců, kteří pracují u počítače v malé potemnělé místnosti s kapucí na hlavě.

Realita je však úplně jiná. Policie (alespoň v Česku) nemá o „svých“ hackerech žádné konkrétní údaje. „Není mi známo, že by měla policie k dispozici nějaký sociální profil hackerů, tedy alespoň náš útvar ničím takovým nedisponuje,“ řekl deníku ECHO24.cz Pavel Hanták, mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), pod který od loňského podzimu spadá i oblast kyberkriminality.

V případě čerstvého útoku na premiéra policie alespoň ví, že se jedná o neonacisty, kterým zřejmě není po chuti Sobotkova prouprchlická politika. „Případem se intenzivně zabýváme, ale v současné chvíli nemáme žádné další informace ke zveřejnění,“ odmítl mluvčí policejního prezidia David Schön serveru sdělit podrobnosti.

Odhalené útoky jsou jen ‚špička ledovce‘

Hackerské útoky „různých rozsahů a různě nebezpečné“ jsou přitom v tuzemsku na denním pořádku, policie řešila letos i v minulém roce stovky incidentů. Podle Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) se však jedná stále pouze o „špičku ledovce“, chybí navíc souhrnné statistiky.

„Nějaké statistiky zveřejňují různé instituce a firmy, převážně antivirové. Valná většina těchto statistik je pouze za daný subjekt, neexistují nějaké globální statistiky, které by měly pravdivou vypovídací hodnotu. Navíc se říká, že zjištěných, odhalených útoků je jen ‚špička ledovce‘,“ uvedl deníku ECHO24.cz Radek Holý z NBÚ.

Mírně odlišný názor zastává v tomto ohledu Hanták z ÚOOZ. „Běžnost hackerských útoků je relativní pojem, protože záleží na množství případů, o kterých se policie doví. Z pohledu celkové kriminality však určitě netvoří hackerské útoky nijak výraznou veličinu,“ komentoval mluvčí „protimafiánského“ útvaru.

‚Zločinem je zvědavost‘

Ať už se jedná o podvodné emaily vyzývající klienty bank, aby zaslali své osobní údaje a data o platební kartě zpět na určitou emailovou adresu, falešnou výzvu k úhradě neexistujících dluhů či únik citlivých dat ze státních institucí a z účtů veřejných činitelů, útoky v kyberprostoru mohou být různé povahy, stejně tak samotní hackeři. Jejich cílem může být vlastní obohacení, testování zabezpečení operačních systémů, snaha odkrýt vládní praktiky, „robinhoodovská“ stylizace či pouze škodolibost.

„Ano, jsem zločinec. Mým zločinem je zvědavost. Mým zločinem je posuzování lidí podle toho, co říkají a co si myslí, a ne podle toho, jak vypadají. Můj zločin je to, že jsem chytřejší než ty, což je věc, kterou mi nikdy neodpustíš,“ píše se podle britských listů v tzv. Hackerově manifestu z osmdesátých let, jehož autorem je známý americký hacker Loyd Blankenship alias Mentor.

Čtěte také: Hackeři ukradli soukromé maily premiéra Sobotky

Ponaučení ze Sobotky: nemít jedno heslo a šifrovat