Svět financí čeká velký třesk
TÝDENÍK ECHO
ROZHOVOR
1
Je to jeden z otců obchodování a nakupování na internetu, které dnes připadá většině lidí jako samozřejmost. Nikdy by ale nemohlo fungovat bez sofistikovaných a co nejvíce bezpečných systémů placení. Právě na jejich vymýšlení se Nick Ogden specializuje. V roce 1994 rozjel vůbec první internetový obchod v Evropě. Wine Warehouse začal nakupovat vína od vinařů z různých vyhlášených oblastí a prodávat je zákazníkům do celého světa. Za ceny, jimž místní vinotéky a obchody těžko mohly konkurovat. Nick Ogden přijel do Prahy navštívit Petra Kellnera a při té příležitosti poskytl rozhovor Týdeníku Echo.
Jak jste na začátku internetové éry přišel na to, že jako první e-shop založíte zrovna obchod s vínem?
Měli jsme tehdy byt v londýnském Wimbledonu a v něm jsme otevřeli obchod s vínem. Když jsme viděli, jaké možnosti se na internetu rozjíždějí, uvědomili jsme si, že naši zákazníci se vůbec nemusí omezovat jen na Londýn. Byl to rozhodně první e-shop v Evropě. V roce 1998 jsme se na jedné konferenci v San Francisku dohadovali, jestli byl i první na světě. Určitě byl jeden z prvních. Měli jsme na tu dobu úžasnou počítačovou infrastrukturu. Strašně silné počítače, u nichž jsme si byli jistí, že to zatížení všemi těmi transakcemi utáhnou. Velmi rychle nám ale došlo, že na internetu se nebude dát obchodovat bez toho, aby se vytvořil systém, v němž se bude dát nakupovat a prodávat v různých měnách. Dnes vám to připadá jako něco samozřejmého. Ale vytvoření takového systému byl naprostý základ, aby se mohlo rozjet nakupování v e-shopech napříč celým světem, jak ho znáte dnes. V první fázi nešlo o to, jak tu věc lidem prodat, ale vůbec vytvořit virtuální tržiště, kde by lidé byli schopni srovnávat si ceny různého zboží ve svých měnách. A věděli, za kolik si tu věc můžou z Londýna koupit do Prahy. Aby se mohli rozhodovat, co je pro ně výhodné. Dnes jsou všechny ty srovnávače cen standard, ale tehdy to byl ten průlom, s nímž jsme začínali. Všechno to bylo to, čemu se dnes říká fintech, finanční technologie.
Nejdřív jste rozjel obchod, pak platební systém. Banka na vypořádávání bezhotovostních transakcí na internetu byla dalším přirozeným krokem?
Každý, kdo chce s něčím obchodovat na internetu, potřebuje někoho, kdo mu bude zajišťovat platby od zákazníků. Musí si to dohodnout buď s bankou, nebo platební bránou, kterou provozují banky či společnosti na platební karty. Když jsme ale na začátku elektronického obchodování přišli do banky a ptali se, „máte platební systém pro vypořádávání plateb v různých měnách?“, řekli: Ne, nemáme. Pak West Bank vytvořila první takový systém pro leteckou společnost British Airways. Když jste si ze svého účtu v Praze koupila na letišti v Londýně letenky, strhly vám je přímo v korunách. Každý byznys na této planetě za sebou musí mít nějakou banku, která mu bude vypořádávat platby, aby mohl fungovat. Nemůžete vozit peníze v igelitkách. V 60. letech bylo v Británii šestnáct clearingových bank vypořádávajících platby, postupně se to zúžilo na těch pět.
Čím se to stalo?
Normální konsolidací trhu. Je to podobné jako třeba s potravinářskými řetězci. Také je v každé zemi spočítáte na prstech jedné ruky.
Ale právě třeba v obchodování na internetu je to úplně opačné. Máte tam tisíce malých firem a k žádné velké konsolidaci to nespěje.
To máte pravdu. Právě proto, abychom diverzifikovali velmi konsolidovaný trh vypořádání plateb, jsme Clear Bank založili. Zrovna do bankovnictví a finančních služeb se přinejmenším ve Velké Británii zas tolik nových hráčů nehrne. Investoři mají pocit, že karty na trhu jsou rozdané. Že je to trh, kde je těžké jako nově příchozí přetáhnout zákazníky těm tradičním hráčům, kteří si své zázemí a sítě klientů budovali desítky let. Jsem přesvědčen, že to ubíjí potenciál ekonomiky. Ve Worldpay jsme se přesvědčili, jak byla ta slabá konkurence mezi bankami limitující. V roce 2014 jsem na konferenci seděl vedle Mary Starksové, šéfky odboru konkurence britského regulátora finančního trhu Financial Conduct Authority (FCA). Řekla, že je potřeba bavit se o přístupu na bankovní trh. Tak jsem jí řekl, že to bude velmi krátká prezentace. Ptal jsem se, kdy se to změní. V roce 2000 udělal regulátor studii, podle níž vstup do odvětví, to znamená vstup na bankovní trh, přijde na tři miliardy liber. To jsou obrovské peníze. Bylo jasné, že je potřeba zvýšit ve finančních službách konkurenci. Jenže pak přišla v roce 2009 finanční krize. Ta ukázala, že trh bude mnohem stabilnější, když tam bude více hráčů. Ne tolik velkých.
