Nedělejme z listopadu 1989 nový vítězný Listopad
Zemřel Miroslav Štěpán, jeden z komunistických symbolů listopadu 1989. Ano, listopadu, nikoli Listopadu - jak se znovu leckde objevilo. Události před pětadvaceti lety jistě patří mezi ty nejvýznamnější v novodobé historii, i tak by měl listopad zůstat s malým „l“. I pro naše potomky, kteří se o něm budou už jen učit.
A to přesto, že Ústav pro jazyk český dává na výběr obě varianty, tedy s malým i velkým „L“. Jenže tady nejde ani tak o otázku jazykovou, jako spíše o historicko-politickou. Listopad 1989 přece nebyl Únor 1948.
Ústav pro jazyk český Akademie věd při výkladu nových Pravidel českého pravopisu v časopisu Naše řeč z roku 2000 v kapitole Svátky uvádí:
„Obecně lze říct, že nová Pravidla přinesla jisté zpravidelnění, i větší volnost – v mnoha případech ponechávají ještě v daleko větší míře než předchozí na píšícím, aby se rozhodl, který způsob psaní zvolí. To se týká především pojmenování staveb (zvl. historických), událostí a akcí (např. b(B)erlínská zeď, (l)Listopad 1989, p(P)ražské jaro (tj. politická situace na jaře r. 1968) atd.“
Vysloveně o (ú)Únoru 1948 se ústav v článku nezmiňuje.
Proč ale vznikl Únor? Komunisté ve snaze maximálně a ze všech možných stran zdůrazňovat a připomínat „vítězství dělnické třídy nad reakcí“ vytvořili z února „revoluční“ Únor.
Nešlo jim vůbec o mateřský jazyk – jak to dnes bez jakéhokoli politického zbarvení dělá jazykový ústav v případě listopadu 1989. Byla to čistá politika. Únor 1948 se měl podle ÚV KSČ navždy stát měsícem měsíců, proto to velké písmeno na začátku.
Na listopad 1989 lze samozřejmě také pohlížet jako na nejvýznamnější historickou událost posledních desetiletí, která si velké písmeno zaslouží. Vznik samostatného Československa v říjnu 1918 takovou událostí nebylo? Nezasloužil by si tedy říjen taky velké „Ř“? A co květen 1945?
Všichni víme, že listopad 1989 byl zásadním historickým zlomem. A není zapotřebí to „uměle“ podtrhávat velkým písmenem. Vzpomínáte, co se v listopadu 1989 na protikomunistických demonstracích také skandovalo? „Nejsme jako oni!“