Jako kdysi v Berlíně. Slovenskou vesnici dělil plot
Na pomezí s Ukrajinou
NOVÉ
1
Dvě drobné vesnice na ukrajinsko-slovenských hranicích v mnohém připomínají příběh rozděleného Berlína. Mali Selmentsi a Veľké Slemence, které v historii tvořily jednolitou obec, po druhé světové válce násilně rozdělil nový promoskevský režim. Rozštěpil tak nejen sousedské a přátelské vztahy, ale i samotné rodiny. Příležitostí k setkání se v následujících 60 letech vyskytlo jen několik. Až teprve před deseti lety, po otevření místních hranic, se opuštěná oblast vzpamatovala a pro slovenské návštěvníky nyní představuje nákupní ráj, jak si ve své reportáži všiml i deník The New York Times.
„Byla to malá vesnice na konci světa,“ popisuje citovaném americkém listu místo zdejší obyvatelka Monika Mondoková. „Ale potom, co tu otevřeli bránu, to tu rozkvetlo,“ popisuje změnu místa, které se v průběhu 20. století stalo svědkem hned několika mocenských turbulencí.
Ukrajinská vesnice o 200 obyvatelích a její slovenský protějšek čítající 400 lidí ještě na začátku minulého století patřily pod Rakousko-Uhersko, v té době spolu sdílely kostel, komunitní centra i školy. Koexistence pokračovala i po první světové válce, kdy oblast připadla jako součást Podkarpatské Rusi nově vzniklému Československu, v roce 1938 důsledkem Mnichovské dohody však místo zabralo Maďarsko.
Další zásadní změna čekala obce o pouhých několik let později, kdy oblast po konci druhé světové války zabral Sovětský svaz. Právě ten vytvořil novou hranici, rozdělující spojenou obci přímo v jejím centru.
„Zprávy jsme posílali po kuřatech“
Sousedé i příbuzní se tak přes noc ocitli na opačných stranách pevně uzavřených hranic a na dalších 60 let se jim naskytlo jen málo příležitostí, jak se setkat. I komunikace přes hraniční plot byla zakázána, to však obyvatele neodradilo od pokusů předávat si se svými známými informace netradičními způsoby.
Například pohřby se odehrávaly co nejblíže hranice, aby obyvatelé i na druhé straně plotu viděli, kdo zemřel. Informace si lidé přímo pod nosem sovětských pohraničníků rovněž předávali například prostřednictvím písní, které si zpívali při práci na poli. Pamětníci také vzpomínají na dívku, která byla v době rozdělení obce na návštěvě u babičky, a byla tak nadobro oddělena od rodičů. O několik let později, v den své svatby, se mohla matce ve svých slavnostních šatech ukázat jen přes plot.
„Nejlepším trikem bylo schovat zprávy pod křídla kuřat a poslat je přes hranice,“ uvádí nyní 81letá Priska Tomiriova, která byla rovněž oddělena od od své matky. „Na to Rusové nikdy nepřišli,“ dodává.
Hranice, které fungují jednostranně
Poměry se uvolnily s pádem komunismu, zásadní změna ale nastala až v roce 2005, kdy zde na nátlak místních obyvatel i ostatních států úřady Ukrajiny a Slovenska vytvořily hraniční přechod pro pěší. A přes pomezí vzápětí začaly proudit davy lidí, ovšem pouze jedním směrem. Zatímco Slovensko je součástí Evropské unie a jeho obyvatelé tak mohou cestovat na Ukrajinu pouze s pasem (bezvízový styk je na 90 dní, a to jednou během půlroční doby), Ukrajinci k návštěvě Slovenska potřebují vízum, které je časově náročné a pro mnohé i finančně nedostupné.
Nový přechod však především vytvořil zcela novou ekonomickou situaci v regionu. Na Ukrajině zápasící s výraznou inflací jsou ceny většiny zboží výrazně nižší, a právě to láká mnoho Slováků k návštěvě svého východního souseda. V malé ukrajinské obci tak vyrostlo nákupní středisko stylu outletového obchodního centra, kam denně proudí stovky až tisíce nákupčích.
Čtěte také: Jaguar postaví továrnu na Slovensku
„V létě k nám míří lidé až z České republiky,“ uvedla jedna z místních prodavaček. „Podívejte se na tento parfém od Versaceho. Prodáváme ho za pět euro a padesát centů. Lidé to mohou na Slovensku jednoduše prodat za třicet euro, v malých obchodech ještě za mnohem více,“ dodává.
Na současnou situaci značně zvýhodňující Slováky si však nestěžují ani obyvatelé ukrajinské strany hranic. I pro ně má současný vývoj pozitivní dopad, který starosta obce Jozes Illar dokládá na nezvyklém příkladu. „Před otevřením přechodu bylo ve vesnici sto krav. Nyní jich je pouhých třicet. Z toho můžeme vidět, že lidé už necítí potřebu chovat domácí zvířata, aby přežili,“ citoval ho The New York Times s tím, že otevření hraničního přechodu výrazně zlepšilo ekonomickou situaci místních.
