‚Až přijdeš k Mengelemu, řekni, že seš zdravý,‘ vzpomínal Brady
KDO JE JIŘÍ BRADY?
NOVÉ
Jméno Jiřího Bradyho zaplňuje v posledních dnech česká média. Strýc ministra kultury Daniela Hermana, který přežil tábor v Osvětimi, totiž měl příští týden dostat státní vyznamenání z rukou prezidenta Miloše Zemana. Kvůli „nezbednosti“ svého synovce, který se i přes nelibost prezidenta setkal s dalajlámou, však zřejmě oceněn nebude. Svět přitom českého rodáka vyznamenal již několikrát a kniha o jeho sestře Haně byla dokonce přeložena do 35 jazyků.
Jiří Brady za svoji činnost obdržel řadu vyznamenání, například v Kanadě nejvyšší civilní vyznamenání ontarijské provincie Order of Ontario a v Německu Spolkový kříž za celoživotní úsilí týkající se obrany lidských práv a svobod. Na Bradyho však mysleli v minulosti i čeští zákonodárci. Český Senát navrhl Bradyho na státní vyznamenání již v červnu 2013, v srpnu téhož roku ho nominovala i Poslanecká sněmovna, a to na udělení Řádu TGM. Návrh, kterému prezident Miloš Zeman nevyhověl, zákonodárci neúspěšně opakovali i v roce 2014 a Bradyho navrhli i letos. Letos Hrad Bradyho o jeho vyznamenání informoval. Jeho jméno bylo podle ministra kultury Daniela Hermana na seznamu vyznamenaných, nyní tam již není.
U nás málo známý přeživší nacistického běsnění Jiří Brady přitom téměř celý život přednáší po celém světě a vydává svědectví o německé zrůdnosti během druhé světové války a hrůzách holocaustu. Koncentrační tábor v Osvětimi totiž přežil jako jediný z rodiny.
Brady se narodil 9. února 1928 v Novém Městě na Moravě. Po německé okupaci byli jeho rodiče kvůli židovskému původu zatčeni a deportováni do koncentračního tábora. Oba byli zavražděni v Osvětimi. Jiří Brady žil po zatčení rodičů spolu s o tři roky mladší sestrou Hanou nějakou dobu v rodině strýce Ludvíka, který nebyl zatčen, jelikož nebyl židovského původu.
V roce 1942 byli sourozenci deportováni do Terezína. Odsud byli na podzim 1944 převezeni do Osvětimi. „Já jsem měl to štěstí, že ten, co nás vyhazoval z vlaku, byl Čech. Řekl mi, že až přijdu k Mengelemu, který třídil prstem doprava nebo doleva, ať řeknu, že jsem zdravý. Tak když jsem před něj přišel, řekl jsem „gesund“ (něm. zdravý – pozn. red.) a šel jsem na jednu stranu. Petr Ginz a Hanuš Beck šli na druhou. Ta druhá strana vypadala jako slabší a my jsme vypadali jako silní. Tak jsem si řekl, že dělám chybu a půjdu na těžkou práci. Jak se ukázalo, oni šli rovnou do plynu,“ vzpomínal před časem při besedě se studenty Brady. S Ginzem a Beckem se přátelili v Terezíně, kde spolu s dalšímu chlapci vydávali ilegální časopis VEDEM.
Brady byl nakonec při selekci opravdu vybrán na práci a poslán do pobočného tábora Gliwice. Na závěr války se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti. Jeho sestra byla zavražděna v plynové komoře.
V roce 1949 emigroval do Kanady, kde se oženil a narodily se mu čtyři děti. Zde založil úspěšnou instalatérskou firmu a vypracoval se ve váženého podnikatele. Významně se tehdy angažoval v pomoci krajanům – emigrantům. Po pádu komunistického režimu v Československu zorganizoval sbírku na tiskárnu pro obnovené Lidové noviny. Je také jedním ze zakládajících členů Česko-kanadské obchodní komory.
Příběh sestry Hany
Dnes osmaosmdesátiletý Brady žije v Torontu a ve světě je známý svým angažmá v projektu Hanin kufřík, který bývá srovnáván s příběhem Anny Frankové. V roce 1999 byl do muzea holocaustu v Tokiu převezen z Osvětimi kufřík Hany Bradyové. Ředitelka muzea Fumiko Išiokaová začala pátrat po jeho historii, zjistila komu kufřík patřil, spojila se s Bradym. Na základě pátrání vznikla v Japonsku v roce 2001 putovní výstavu o životním příběhu Hany.
Následně vyšla kniha Karen Levineové Hanin kufřík – Příběh dívky, která se nevrátila. Kniha vypráví příběh sourozenců na základě vzpomínek Bradyho a zjištění Išiokaové. České vydání knihy je doplněno o úvod, který napsal Jiří Brady. Příběh Hany zná díky knize, která byla přeložena do 35 jazyků, takřka celý svět. „Jen doma, v České republice, jako by zapadl,“ řekl v rozhovoru pro ČTK v roce 2006 Brady.
