Bomba nebo pastelky? Izrael už to zná

V izraelském Tel Avivu jsme si s rodinou pronajali na několik dní byt přes službu AirBnB. Po příjezdu se pokoušíme v celkem útulné ložnici uspat dítě, a když se to konečně podaří, snažíme se vyplížit z místnosti způsobem, který každý rodič zná. Potichu a opatrně zaklapnout dveře, kliku pouštět z ruky pomalu. Dveře jsou ale nějak podivně těžké a klika při pokusu o zavření působí jako bychom snad … zavírali bunkr? Dítě se jejím dunivým klapnutím okamžitě probudí. A mně naopak doklapne co se děje: ložnice je opevněná. To, že má doma „safe room“ neboli bunkr je pro pronajímatele bytu tak banální informace, že ji ani neměl potřebu zmínit při předávání klíčů.

Den na to si s příbuznými objednáváme zmrzlinu na slunci, a jedna z neteří, zatímco jde vybírat příchutě, nechává u plastového stolku pootevřený školní batůžek pomalovaný slunečnicemi a jakýmisi poníky. Dokonce z něj kouká pár tužek. Neuplyne ani půl minuty a starší pán s cigaretou naléhavým tónem burcuje okolí: komu patří tahle osamocená taška? Je opravdu některého z dětí? Přihlaste se!

Ano, i takhle budeme žít.