Merkelová prohrála, vítězem je Putin, píše německý tisk
Summit v Minsku
AKTUALIZOVÁNO
Výsledek minského summitu o situaci na Ukrajině znamená pro německou kancléřku Angelu Merkelovou dosud největší porážku, napsal ve svém komentáři zpravodajský web časopisu Der Spiegel. Úsilí o zachování míru v Evropě a o vítězství rozumu bylo prý zbytečné.
Za vítěze se naopak může považovat Vladimir Putin. Podle listu Die Welt pomohla Merkelová Rusku krizi na Ukrajině „zamrazit“. Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung se jí a francouzskému prezidentovi Hollandeovi ale podařilo dosáhnout všeho, co bylo možné. Skepse je však na místě.
Přestože kancléřka po jednáních v Minsku hovořila o „záblesku naděje“, vystihuje současnou situaci na Ukrajině jen jediné slovo: beznaděj, píše Der Spiegel. Ukrajinská politika Merkelové dneškem ztroskotala. Málokdy přecenila své síly tak jako během této krize. Merkelová nedokázala totiž donutit Američany ani Rusy, aby se vzdali své „kořisti“, a výsledkem je rozdělená země. Zodpovědnost ale prý nesou i sami Ukrajinci.
Čtěte také: Bude platit dohoda z Minsku? Rebelové se mají stáhnout zpět
Nebezpečným poučením z ukrajinské krize je, že ani v Evropě nejsou hranice věčné, píše dál Der Spiegel v komentáři. Ukrajina se už nebude moci dál rozhodovat, zda bude směřovat na východ nebo na západ; rozhodnutí právě dnes padlo. Západ Ukrajiny se stane „americkým protektorátem“, její východní část ruským. Jít zlatou střední cestou, tedy vzdát se vyhlídky členství v Evropské unii a NATO, před časem odmítli sami Ukrajinci.
Za jednoznačného vítěze minských jednání lze podle Spiegelu považovat ruského prezidenta Vladimira Putina. Strach o mír v Evropě ale dneškem zdaleka nekončí. Pokud Rusko či separatisté na východě Ukrajiny dohody poruší, zbývají Západu již jen dvě možnosti: podvolit se Putinovi nebo přitvrdit, uvádí Der Spiegel.
Podle komentáře uveřejněném na webu listu Die Welt spočívá kancléřčina slabina v tom, že má tendenci „uložit konflikty k ledu“ a přeceňuje „léčivou schopnost času“. V Minsku Merkelová fungovala jako policejní psycholožka při pokusu o záchranu rukojmí. Rusko, které se zbraní v ruce pomyslná rukojmí drželo, nechtěla zahnat do kouta. Tím ale Moskvě umožnila získat alespoň část Ukrajiny zpět do své sféry vlivu a ostatní povzbudila, aby podobným způsobem vyvolávali konflikty a v pro sebe výhodném okamžiku je „zmrazili“.
Také noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) hovoří o „zmrazeném konfliktu“. Za opatrný optimismus, který minský summit přinesl, ale nasazení Angely Merkelové stálo. I když se dosáhlo dohody na úkor Kyjeva, zaslouží vše, co povede k uklidnění situace, uznání. Není to sice konečná mírová dohoda, co Merkelová a Hollande z Minska přináší, ale je to dobrý začátek, uzavírá komentář FAZ.
Francie vidí dohodu jako vratkou
Nejnovější dohodu o příměří na východě Ukrajiny, kterou v běloruské metropoli Minsku dnes ráno dojednali nejvyšší představitelé Ruska, Německa, Francie a Ukrajiny, označila francouzská média vesměs za nejistou a vratkou. „Dohoda o Ukrajině, urvaná v bolestech ve čtvrtek 12. února v Minsku, je nevyhnutelně nedokonalá a křehká. Ale bez její existence byl další vývoj znám již v předstihu. Pokračování téměř rok trvající skryté války, vedené Ruskem na Ukrajině, s jejími důsledky v podobě každodenních tragédií: stále početnějších civilních obětí, zbořených měst a neustávajícího toku uprchlíků,“ napsal na svém serveru deník Le Monde.
„V tomto kontextu otázkou tolik nebylo, zda bylo možné dosáhnout ‚spravedlivého‘ míru, ale načrtnout způsob, jak omezit krveprolití. Ruský prezident Vladimir Putin udělal jen minimum: zavázal se, že bude usilovat o vytvoření příměří na východní Ukrajině od neděle 15 února,“ poznamenává list.
Deník Libération uvádí, že dohoda „otevírá cestu k míru, ale neodstraňuje všechny překážky“. „Zabránilo se nejhoršímu, tedy naprostému neúspěchu, který by znamenal okamžitou eskalaci války na Ukrajině,“ uvádí se v textu. Jde ale podle něj o vratkou dohodu. Libération připomíná precedens v podobě dohody o příměří mezi Ruskem a Gruzií po válce z roku 2008, která nebyla splněna celá, protože Tbilisi stále nemá kontrolu nad čtvrtinou gruzínského území.
