Fiala je ochoten nás zadlužit, ale jen když to jinak nepůjde

KOMENTÁŘ

Fiala je ochoten nás zadlužit, ale jen když to jinak nepůjde
Předseda české vlády Petr Fiala Foto: Mihal Čížek
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Další válka na Balkáně? V Bosně se chystá zatčení prezidenta, státu hrozí rozpad

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Včera se v Bruselu konal pravidelný summit předáků členských zemí, který byl možná pravidelný, ale nikoliv rutinní. Měl několik menších a jedno velké, vskutku nadčasové téma: plán na ohromný vyzbrojovací program. V době vzniku tohoto textu ještě neznáme výsledky summitu, a neznáme dokonce ani detaily Bílé knihy, což jsou na papír zanesené představy Evropské komise o vyzbrojení starého kontinentu. Nicméně známe základní rysy Bílé knihy – investice do obrany států EU celkem až za 800 miliard eur, z toho 150 miliard eur má krýt společný unijní dluhopis.

A známe vyjednávací pozici, s níž jel do Bruselu český premiér. Naše vláda je tak moc přesvědčena o nutnosti se co nejrychleji vyzbrojit, že nemá nic ani proti Evropskou komisí garantovaným půjčkám (které pak budeme skrze Komisi i s úroky splácet), ani proti unijnímu dluhu. Jediný, kdo tu kladl aspoň částečný odpor, kdo aspoň formuloval podmínky, za nichž by pro nás nemuselo být zadlužování kvůli zbraním výhodné, je ministerstvo financí.

 

Nicméně viděno mocensky je ministr financí Zbyněk Stanjura ve vládě i v ODS blízký spojenec Petra Fialy, oba muži fungují víceméně v tandemu. A i jinak je ve vládě taková prozbrojařská většina, že ani nepřekvapí obsah mandátu, s nímž premiér do Bruselu odletěl: v zásadě jsme pro vznik unijního dluhopisu, když to jinak nepůjde, ale aspoň ho chceme až jako poslední možnost.

Jedna z lepších věcí na Evropské unii dlouho byla, že s výjimkou příspěvků do společného rozpočtu Unie a zrcadlově i dotací z EU členským zemím každá vláda hospodaří za své. Finanční krize narušila tuto zásadu v eurozóně, v EU jako celku platila dál. Prvním porušením na celounijní úrovni byl covid-19, kdy se hned po prvních lockdownech na podnět Komise rychle přijal program Next Generation EU: Komise si na finančních trzích půjčí a ručí za půjčku, tu rozdělí na menší půjčky členským zemím. Ty svou půjčku (od roku 2028 do roku 2058) postupně budou Komisi splácet. Skeptikům se tento posun osladil argumentem, že podobně jako pandemie byla unikátním ohrožením, i toto jistě bude unikátní, tedy jednorázový nástroj.

Dnešní plán na zbraňové dluhopisy je obsahem menší, zhruba čtyřikrát, na druhou stranu ho ale Komise představila jako plán permanentní. V dalších rozpočtových obdobích (EU má rozpočty nikoliv na rok, ale na šest let) by podle okolností mohl pokračovat. Poněvadž dnešní evropská mantra hlásá, že Rusko je dědičně agresivní a my jsme neustále pod ruskou hrozbou, a protože realita hlásá, že jadernou velmoc v konvenční, řekněme preventivní válce neporazíme, vyplývá z této „logiky“ nutnost udržovat obranyschopnost na vysoké úrovni, tedy intenzivně zbrojit, do nedohledna.

Takže Fiala nás jede přihlásit do něčeho, kam ani nedohlédne. Skeptici, kteří takové dlouhodobé závazky nechtějí, mohou sázet na některé země, především Nizozemsko a snad i Německo. Jisté pochybnosti dávají najevo také Španělsko a Itálie, ale pohříchu spíš než vůči dluhopisu vůči pokračování podpory pro válčící Ukrajinu. Pro nás platí, že kdyby se vytvořila konfigurace, že unijní dluhopis nikdo neblokuje, Fiala ho rozhodně blokovat nebude. Že je ochoten učinit důležitý krok, o němž u nás fakticky neproběhla žádná veřejná debata. Je to asi tak o dva řády důležitější téma než třeba výše koncesionářského poplatku pro Českou televizi. Na druhou stranu je ovšem pravda, že kdyby veřejnoprávní média se svou dosavadní váhou fungovala, jak mají, mohly by se debaty jako ta o českém souhlasu s unijním dluhopisem skutečně vést.

×

Podobné články