Německo – dokonalý a morální evropský nadnárod

Zpráva z tisku: „V uprchlickém centru v německém Kasselu se v neděli strhla bitka, ve které se střetly stovky lidí. Násilnosti vypukly nejprve při výdeji jídla a večer se rozhořely znovu naplno. Účastníci vřavy, zejména Pákistánci a Albánci, se mlátili mimo jiné holemi a stříkali po sobě slzný plyn. V zařízení v Caldenu je podle policie ubytováno zhruba 1500 uprchlíků dvaceti různých národností. Podobné potyčky vznikly už dříve v táborech mnoha dalších německých měst.“

Všiml jsem si už dávno, že politický Blbec, když udělá chybu, vždycky tvrdí, že to byla jeho povinnost. Angela Merkerlová jede přesně podle tohoto scénáře. Syřanů je nyní na světě, její zásluhou, asi tak tři miliardy. Čekat od kancléřky, že se od svého katastrofálního pozvání razantně distancuje a tvrdými rozhodnutími zastaví tu svoji povodeň, je nereálné. Jak by se jí to mohlo podařit, i kdyby věděla a chtěla?

V podstatě se ocitla ve vlastní pasti. Posuďte sami: kromě pozvání „Syřanům“, jímž elektrizovala masy lidí po celém světě, svým výrokem zároveň zaútočila na Maďary, kteří jediní v Evropě postupovali dle tzv. dublinských smluv a bránili vnější hranice Evropské unie. Podrazila své spojence a odradila všechny země EU od toho, aby bránili migrantům v postupu. To nelze vrátit. Třetí svět je na nohou a postavit se davům, pochodujícím na Německo, za sociálními dávkami, bude vyžadovat dramatickou politickou změnu v samotném Berlíně.

Ano, německá kancléřka – a ostatní nejmocnější politici EU – dostanou přes zimu jakýsi time out na modlení, ale na celkové situaci se nejspíš nezmění nic. Dnes už nezáleží na tom, zda se někde za hranicemi Evropy bojuje, či nikoli. Limitujícím faktorem bude v příštích měsících a letech pouze počasí a množství použitelných lodí a člunů. Ano, dojde teď k jakýmsi pokusům vytvářet na hranicích EU jakási třídící centra, hotspoty, ale ti, kteří přes ně neprojdou, anebo nebudou mít šanci projít, zvolí osvědčenou současnou variantu. Nezastaví je ani důsledná likvidace všech plavidel, dnes už migranti používají vesměs jednorázové nafukovací čluny. Jejich výroba do příštího léta prudce stoupne. Počet migrantů se bude násobit.

Strávil jsem rok v tankovém pluku a byl jsem svědkem toho, co dokáže tisíc rozjetých chlapů jenom kvůli tomu, že nedostali včas večeři. Měl jsem teď možnost vidět i krizi na budapešťském nádraží Keleti a bylo jasné, že tito lidé, povzbuzení pozváním, půjdou do Německa i přes maďarské mrtvoly. Pokud je Maďaři chtěli zastavit, museli by střílet do vzduchu. A ani to by nejspíš nestačilo… Co by si s migranty pak počali? Nakládali by jednoho po druhém – pod zklidňujícími injekcemi a svázané do kozelce – do vlaku? A kam by je vraceli?

Kabinetní vědkyně Merkelová a absolventi profesionálních politických škol Hollande nebo Cameron, či Faymann jsou úplně mimo mísu. Nemají ani potuchy, čeho je schopen velký a odhodlaný dav, když se dá do pohybu. Dav mladých mužů, plných testosteronu, dav o kterém téměř nic nevíme. Nezastaví ho ani milion vojáků. Zastaví ho jenom strach o život. A nic na tom nezmění manipulované záběry matek s plačícími dětmi, kterých tam – koneckonců – je pomálu. Televizní kamery s nimi rozehrávají cinknuté hysterické divadlo, zatímco migranti své děti používají spíš jako „morální“ obušek a živý štít.

Paní Merkelová ovšem sedí v berlínském kancléřství už deset let a je tedy produktem něčeho hlubšího. Tradičního mantinelismu německých voličů a německých politiků. Ničeho u našich západních sousedů nemůže být akorát. Každá politika tam časem upadá do extrému, který je pak vnucován celé Evropě. Margaret Thatcherová kdysi napsala, že „Němci jsou kulturní a talentovaný národ, ale v minulosti se u nich projevovala výrazná neschopnost omezovat své vlastní ambice, či respektovat své sousedy.“ Ale změnilo se něco vůbec? Jaký druh extremismu a hysterie nám Německo vnucuje teď? V čem všem nás chce přehlasovat a dělá to každý měsíc, týden a den?

Zelené šílenství, které celou Evropu – bez jasného výsledku a bez rozumu – stojí na dotacích různého „obnovitelného“ ekosvinstva desítky miliard eur (a také korun) každý rok? Větrníky? Fotovoltaické panely? Technologické regulační šílenství, které tlačí i německé nejlepší automobilky k epochálním podvodům? Máme se dojímat, že oni se dojímají, že konečně má Němce někdo prý rád? Ano, německá politika je málokdy normální. A za pouhých posledních sto let směřuje už ke třetí katastrofě. V minulosti jim selhal projekt stvoření německého nadčlověka a po sedmdesáti letech už se zase nad Evropu povyšují jako dokonalý a morální evropský nadnárod. Ano, představte si, Němci, sotva se oklepali ze své nacistické a komunistické žumpy, stihli všechno, znovu mají ambici dávat svým sousedům morální lekce!

Evropské Německo se pomalu opět mění v „novou“ německou Evropu. Když oni, páni, se rozhodnou pro protiruské sankce, budou sankce. Když se za zády svých partnerů ve stejné chvíli dohodnou na dalším plynovodu z Ruska, který oslabuje hned několik zemí, udělají to. Evropa jim ustupuje a umožňuje jim staronové manýry. Dokonce je v tom podporuje (Sikorski). Už chybí jenom nadšená a dojatá německá selka, která při šíření „dobra“ zamete kuchyň, pak dvorek, pak náměstí a celé Německo - i s širokým okolím.

Co tedy s imigranty? Někdejší demokratičtí politici, kteří ještě zažili druhou světovou válku - třeba John Kennedy, Winston Churchill, Charles de Gaulle, Konrad Adenauer, nebo i Francois Mitterand a Helmut Kohl – by si věděli rady. Současná politická garnitura (s výjimkou Izraele) však rozhodně ne. Jsou to lidé zvyklí problémy zásadně jen vysedět a alibisticky vyčkávat, rozhodovat v zákulisí, nikoli skutečně jednat. Kdo dnes v EU podrží policisty? Kdo podpoří jasně své vojáky a dá jim mandát to divadlo celé zastavit? Kdo půjde s kůží na trh? Takové typy dnešní rozbředlá – a médii vykleštěná – politika neprodukuje.

Až bude nejhůř, určitě se však velcí Evropané zase vynoří. Demokratický proces je vygeneruje nahoru, ale čím déle bude agónie vykolejené paní Merkelové – která neumí vést národ, natož Evropu – trvat, tím radikálnější ten obrat od lidskoprávního a zeleného extremismu bude muset být. Nebude ovšem stačit vyměnit jednu jedinou osobu, bude třeba změnit alibistického, popleteného, zbabělého – a morálním kýčem znetvořeného – ducha celé dnešní bruselské politické garnitury.

Nejen Německo, celou Evropu čekají velké změny.