Přejme Petře Kvitové příjemný pobyt v Monaku
Lze se ještě poté, co komunista (bývalý) přijde s návrhem zbavit někoho občanství, vůbec rozumně bavit o tom, jak společensky přijatelná má být daňová optimalizace? Huml prokázal lidem s vysokými příjmy neocenitelnou službu. Mohou se teď tvářit div ne jako oběti a vytahovat pseudomoudra typu „Tady vždycky platilo, že se úspěch neodpouštěl“ (šéf tenisového svazu Ivo Kaderka). Vzhledem k tomu, že Kvitové se zastali Zeman i Babiš, se zdá, že v tomto případě byl úspěch odpuštěn, ne?
Čtěte také: Ať si Kvitová daní, kde chce, zastali se jí Zeman i Babiš
Vůbec přece paušálně neplatí, že by „čecháčci“ neodpouštěli úspěch. Lidi, kteří se nám starají o zábavu – herce, zpěváky, sportovce – přece milujeme a přejeme jim jejich životní styl. Horší je to s lidmi, kteří se neživí vlastnoruční prací, ale třeba investují, něco řídí nebo dokonce nedejbože někoho zaměstnávají. Vůči nim existuje podezíravost, ale dnes už myslím nelze paušálně tvrdit, že by jim nikdo nepřál.
Pro morálnost daňové optimalizace lze jistě snést nestranných, racionálních argumentů dost (samotné prosazení všeobecné přijatelnosti eufemismu „daňová optimalizace“ je vlastně jedním z nich). Pozoruhodné je, jak pěkně ty argumenty lícují s přirozenou lidskou nechutí platit daně. Jak šťastná situace, když co správné je i příjemné! Je to trochu jako kdyby policejní prezident vystoupil s projevem, že odborné studie ukazují, že je prospěšné převést co nejvíce odpovědnosti za ochranu majetku na samotné občany, a naslouchající drobný zlodějíček by rozšafně přikyvoval.
Čtěte také: Kvitová, Rittig a čeští intelektuálové
Každopádně není pravda, že by bylo něco specificky čecháčkovského na pocitu, že není fér, když bohatí lidé mají možnost vyhnout se placení daní, ze kterých se obyčejný zaměstnanec nikdy nevyvlékne. Je to vždy boj mezi levicovou snahou zdanit všechno, co se hýbe, a snahou bohatých nechat si pokud možno všechno.
A v éře globalizace ty excesy prostě byly spíš v táboře velkých peněz. Jestliže je dnes tolik lidí ochotno se odstěhovat do Monaka či do jiného daňového ráje, anebo se dokonce z daňových důvodů vzdát občanství, aniž by jim ho nějaký Huml chtěl odebrat (jako třeba francouzský herec Gérard Depardieu, který se na Putinovo pozvání stal Rusem), není to způsobeno čím dál tím větším daňovým terorem.
Spíš je na vině to, že superbohatí žijí tak izolováni od podmínek, v nichž musí vegetovat obyčejní smrtelníci, že jim na fungování nějaké konkrétní společnosti vůbec nezáleží. V Londýně, Monaku nebo Dubaji budou žít ve v podstatě identické hlídané vile a jejich děti chodit do v podstatě identické mezinárodní školy.
V roce 2011, ve dnech masivní vlny rabování obchodů v Británii, napsal komentátor George Oborne v konzervativním Daily Telegraph, že nejvyšší vrstva boháčů a politiků postrádá morální normy a loajalitu ke společnosti úplně stejně jako spodina, která rozbíjí výlohy:
„Před pár týdny jsem si všiml zprávy v novinách, že známý podnikatel Sir Richard Branson uvažuje o tom, že přesune svou centrálu do Švýcarska. Bylo to prezentováno jako rána pro ministra financí, protože to bude znamenat ztrátu daňových výnosů. Nemůžu si pomoci, ale v příčetném a slušném světě by to byla rána ne pro ministra financí, ale pro Sira Richarda. Lidé by si všimli, že prominentní bohatý podnikatel se vyhýbá britským daním, a vážili by si ho méně. Místo toho dostane šlechtický titul a je všeobecně uctívaný.“
Vidíte, bohatí to nemají lehké nikde na světě. Přejme Petře Kvitové příjemný pobyt v Monaku. Aspoň nás od jiných daňových exulantů neobšťastňuje moralitami o tom, jak je Česko zkorumpované a nedá se v něm podnikat. A díky za tu podívanou na všechny ty politiky, kteří v zoufalé snaze přifařit se veřejně k někomu populárnímu najednou prohlašují, jak jim vlastně vyhýbání se daním nevadí.
Čtěte také: Česká malost esenbáka Humla
I Britové řeší 'Kvitovou'. Do daňového ráje unikli Gibson či Domingo
Měl by stát sebrat Kvitové občanství? Poslanec Huml tvrdí, že ano
